Mnisi jsou tisi, anebo nejsou?

Dneska nas s Jirkou cekal pohodovy den. Stromove dobrodruzstvi se ziplajnami zacina az zitra, takze jsme dnes spise odpocivali, ono to tedy ani jinak neslo, protoze se kazdou chvili obloha zatahla a spustily se z ni provazce vody. Nez se ale rozprselo dukladne, stihli jsme s Jirkou dojit na Fort Carnot - pevnost, ve ktere bydleli francouzsti vojaci.

Popravo se nachazi kasarny a vezeni

Clovek z ni dohledne az na Thajsko, ktere uz kontroloval Siam - kralovska dynastie, ktera puvodne ovladala uzemi Laosu, ale nakonec se na zaklade dohod presunula do Thajska, ktere bylo pod timto nazvem drive znamo.

Jak tady prolezali vojaci, to tedy nevim

Kazdopadne pevnost byla polorozpadla, ale to ji na krase neubiralo, spise naopak. Vylezli jsme na hlavni vez, ze ktere byl rozhled naprosto vsude a pokusili se i vlezt do podzemni nemocnice, ale potkali jsme obri zastup termitu, jak miri stejnym smerem a tak jsme si to rozmysleli.

Doslova nekonecny zastup termitu neustale proudici do sklepeni

Po ceste jsme se jeste stavili na trhu, kde jsme si zakoupili susenky, ktere byly tak odporne, ze jsme s Jiranem nezvladli ani dojist jednu, lici a jakesi ovoce, co chutna jako meloun s lici a vypada jako hroznove vino ve skorapce.

Nase dalsi vyprava byla do chramu Wat Keophone Savanthanaram, ktery je znamy svymi netypickymi kresbami krvaveho muceni lidu. Uz je zde videt thajsky vliv, nebot chramy vypadaji vice poutove - pouziva se vice zlate barvy, rozesmatejsi budha a v nekterych pripadech i blikajici svetylka.

Kresby jsou ze strany

Kdyz uz jsme byli na odchodu, dal se s nami do reci mnich Kempin a odpovedel nam n vsechny nase dotazy, ktere jsme meli. Dozvedeli jsme se treba to, ze barvy mnisskych rouch (od zlute do tmave cervene), neodlisuji ani novice od mnichu, ani nic jineho, jen znamenaji, ze clovek, ktery mnichovi roucho koupil, preferoval tuto barvu.

Nakonec jsme mu predali pulku susenek, za ktere jsme dostali pozehnani (mnich odrikal modlitbu a my meli 3x zopakovat jakesi slovo v laostine, ktere si ale jiz bohuzel nepamatuju). 

Pak jsme se honem utikali schovat na nudlovou polevku, nebot zacalo hodnesilne prset a my nemeli plastenky. 

Takhle prselo az do 16:15, kdy jsme se vydali vyzkoumat ceny v Daauw restauraci, ktera vsechny zisky venuje na rozvoj mistni komunity. Jidlo poridite zhruba za 40,000 kipu, nejlevnejsi veganskou pizzu za 50,00 kipu, coz je opravdu mimo nase penezni moznosti, ale kdybyste tu nekdy byli a nevadilo by vam utratit tyhle penize za jidlo a za dobrou vec, doporucujeme!

Nahore na schodech se nachazi dalsi Wat, nicmene nam zacalo hodne prset, tak jsme museli schovat do pristresku a cekat, az se vyprsi aspon natolik, abychom mohli dobehnout do Reading Elephant, kde v 5 zacinala konverzacni hodina s laoskymi detmi.

Jenze ouha. Na tuhle hodinu nikdo neprisel, tak jsme jenom nakoupili pohledy, zanechali zbytek susenek a vydali se sklicene do hostelu, kde nam ale ihned poradili, ze muzeme jit do jazykove skoly, ktera je 7 minut od naseho hostelu a kde od 6 zacina hodina. Zajasali jsme a hned jsme se vydali tim smerem. Dorazili jsme ve 45 a hned se nas ujal ucitel, ktery nam vse vysvetlil a vzal si nas na hodinu, kde jsme se hodinu snazili konverzovat s detmi, z nich vetsi polovina byli mnisi. Pro ty jsme byli takovou atrakci, ze na nas pockali po vyucovani a hned nas odchytili a zacali se nas vyptavat na vse mozne.

Bylo nam az lito, kdyz jsme se odpojovali na veceri v restauraci Mingmeaung primo naproti Anatsa. Ta nas stala pouhych 30,000 za dvoje Pad Thai. Dostali jsme kazdy sklenici vody a jako zakusek v cene ananas. Vzpominali jsme na male novice, kteri chudaci nesmi kvuli striktnim nabozenskym pravidlum jist veceri.

Ted uz ale lezime v postylce, mame zabaleno na zitra a rano musime byt v 8:30 v kancelari naseho nejdrazsiho dobrodruztvi tady.

Tak se mejte fajn.
PS: Zitra jsme zase v dzungli, tak napisu az pozitri.
Jirkovi fotecky jsou zde:
https://www.instagram.com/p/B0TnKHgJrfk/?igshid=14qlg590cgcca