Rano jsme vstavali zhruba v 3:50 a vyrazeli jsme smer Tikal. Dostali jsme od zbytku skupiny, ktera jiz vylet absolvovala, cislo na ridice, ktery nam zajistil autobusik (stal 100 quetzalu). I pres velmi casnou ranni hodinu byl minibus uplne plny. Bohuzel na me zbylo misto veprostred bez operky hlavy a tak jsem nemohla dospat spankovy deficit, ktery jsem nabrala (i kdyz tu s Terkou chodime spat relativne brzo, uz kolem 7 vecer je tu tma, a posledni tri dny jsme obe sly do postele kolem 8 - vetsinou si teda pred spanim cteme (ja) , nebo prochazime fotky (Terka) - timto dekuji Terce, ze mi obcas nejaky vyber posle, abych je mohla poslat rodince, nebo dat sem). Bohuzel nam take zhasli, aby se skupina mohla prospat a ja jsem si tak nemohla cist knizku, kterou jsem vyzebrala od zbytku skupiny. Vcera jsem ucinila pokus zakoupit si v mistnim "knihkupectvi" knihu ve spanelstine, ale jednalo se spis o papirnictvi, ve kterem nabizeli knihy o zahradniceni, prastarou knihu o mamografii, krestanske texty, ktere byly napsany na me moc slozitou spanelstinou a guatemalskou ustavu, ktera bohuzel byla moc draha, jinak bych si ji koupila.
Ale zpet k Tikalu - asi uprostred cesty jsme si museli koupit listky (vstupne stoji 150 QTZ), u kterych nam bylo nekolikrat zdurazneno, ze je nesmime ztratit (takze jsem svuj panicky asi 10 minut hledala, abych zjistila, ze jsem si ho ulozila k pasu). Nasledovala snidane v mistni jidelne - hodne me prekvapilo, ze nemela vubec turisticke ceny a snidani jsme si tak vychutnali s pohledem na mistni nosaly. Pak uz jsme se vydali na prohlidku nejvetsiho odkryteho majskeho mesta v Guatemale. V ramci nasi cesty jsme dostali i pruvodce ac vetsina skupiny spanelstinu ovlada, zvolili jsme pro vetsi komfort anglicky vyklad.
Ale ted neco malo k Tikalu: Behem sveho nejvetsiho rozkvetu melo asi zhruba milion obyvatel a vypadalo pry zhruba podobne jako New York - vsechny stromy byly pouzity na vystavbu chramu vladcum (jak se kralove postupne menili, chramy byly prestavovany stale na vetsi a vetsi). Majove totiz na stavbu pouzivali neco jako maltu/cement, na jehoz vyrobu bylo potreba spousty dreva. Majove taky vedeli, ze rok ma 360 dnu - meli 18 mesicu kazdy po 20 dnech a pak zbylych 5 povazovali za spatny devatenacty mesic a behem techto dni se nic nedelalo.
Obecne mely vsechny stavby velmi presny vyznam a nas pruvodce nam rikal, ze 29.brezna je z nejvyssiho chramu videt paprsky dopadajici na dalsi 3 vyznamne chramy. Obecne je pry odkryto jen 5000 chramu a zbylych 60 000 na odkryti jeste ceka - cely Tikal je zcela zarostly a pristupne jsou jenom nektere casti. Stava se tak, ze po ceste vidite a slysite opice (jejich rev pripomina rev dinosauru z Jursleho parku a pry byl pouzit jako zvuky dinosaouru ve zminenem filmu), kapibary nebo nosaly. Samotne prechody mezi jednotlivymi chramy vedou dzungli a jsou take velmi impresivni.
Myslela jsem si, ze Semuc Champey byl vrchol nasi cesty, ale uprimne me Guatemala neprestava prekvapovat svymi nadherami.
Po asi 4 hodinove prohlidce (vcetne vyslapu na nejvyssi 64 metrovou pyramidu), jsme se busikem vratily do Flores, kde jsme odpoledne stravili slofikem a prochazkou do mistniho supermarketu, kde jsme s Terkou nakoupily na snidani tostadas (tacos, ale krupave)a avokada na guacamole. Pak uz jenom kratka prijemna prochazka po Flores a velmi dobra vecere v podobe lokalniho poke bowlu.
Zitra vyrazime smer Livingston, kde by pry mely byt nadherne plaze a vylety. Ale autobus bohuzel jede uz v 6 rano.
Tak zas zitra!
Komentáře
Okomentovat