Dzungli i nezdungli, vodou i po sousi, tuktukem i pesky cast druha

Holandan prede mnou, Holandanka za mnou

A tak skupina vesele pokracovala pralesem, uz v mnohem lepsi nalade. Holandane trosku ztraceli, nebot nebyli zvykli na takove pochodove tempo a hlavne kopce, ktere, jak znamo, v Holandsku nejsou. Ale vubec nam nevadilo na ne cekat, nebot jsme si aspon odpocinuli a mohli si udelat krasne snimky destneho lesa po desti.

Po case vetsina skupiny odhodila plastenky (tedy ti, kdo je meli). My si je ale s Jirkou nechali, nebot pod nimi bylo prijemne teplo a take jsme se nemuseli bat stipancu od komaru. Po case jsme dorazili na rozcesti, kde se od nas odpojil jeden lokalni pruvodce, ktery celou tuto bahnitou cestu absolvoval v zabkach, jen tak mimochodem a odnesl si s sebou i nase zcela promocene spacaky. My si mohli vybrat, zda-li se vydame delsi cestou, ktera mela trvat jeste zhruba 6 hodin - se zastavkami 7, nebo kratsi, asi ctyr az petihodinovou. Vetsina skupiny byla kvuli promocenym botam a obleceni pro lehci variantu, takze nas s Jirkou a Izraelcem prehlasovali, ale nakonec jsme byli radi, ze jsme se preci jen vydali lehci cestou, nebot chuze v zabahnenych botach kluzkou dzungli byla preci jen vycerpavajici. Cestou jsme stihli obed - tedy spis takovou typickou Laoskou svacu - lepkava ryze zbyla od snidane a cukr. To uz jsme dosli na prasnou cestu, jez nas dovedla az do Hmongzske vesnice.

Celi zapraseni jsme konecne dorazili nekam, kam na nas pres noc dest nemohl

Tam uz nas uvitala rodinka, u ktere jsme bydleli. Stejne jako v predchozi vesnici, ve ktere jsme byli, vsude pobihali husy, kuratka, kachny a psi. Vsechna tato zviratka budou jednoho dne snedena spolu se sticky rice jako vecere pro farmare vracejici se z ryzovych poli. My jsme byli svedky popravy nasi vecere - vypasene kachny, ze ktere jsme na stole dostali uplne vsechno, vcetne krve.Jeste predtim jsme si ale zasli do "sprchy" - tentokrat se jednalo o blizkou reku, kam jsme vsichni vlezli v zaspinenem obleceni, aby se trochu umylo. Pak uz jsme se svlekli do plavek a umyli v nasi luxusni vane mydlem.
Zatimco se pripravovala vecere jsme se sli projit na blizka ryzova policka. K polickum vedla jen jedna stezka - po velmi vratkem bambusovem moste s obrimi dirami v bambusu. Pomalu jsme se jeden po druhem odvazovali na most, kdyz v tu chvili se proti nam vynorila skupinka asi deseti farmaru, kteri presli most vsichni najednou a ve velmi vysokem tempu. Trosku jsme se zastydeli, ale nikdo z nas se nepustil kovoveho lana, ktere vypadalo jako jedina zaruka bezpecnosti.

Ja svirajici zabradli pevne obema rukama

Ale ryzova policka stala za to. Nas pruvodce nam vysvetlil, proc se stavi kaskadovite - je to proto, ze pole nejsou rovna a kdyby je zalili vodou cele, voda by jen stekla dolu. Take nas upozornil na uhore pohybujici se ve vode, takze jsme se s Jirkou prestali strkat do vody a uzivali si nadhernych scenerii.

Jirka dokonce s trochou adrenalinu

Kachni krev k veceri jsem neochutnala, zatimco Jiran si do ni s chuti omocil kulicku ryze. Pri veceri se nam naskytl nadherny pohled na hvezdy, tak jsme je chvili pozorovali, ale pak se po probdele noci vydala nase mala skupinka spat. Spalo se nam velmi dobre, nebot ubytovani u Hmongu bylo velmi luxusni.

Dalsi den nas probudilo kokrhani kohoutu a hlasy zemedelcu odchazejicich na pole. Uz nas cekal posledni vystup a pote uz jen cesta dolu a tuktuk zpatky do Luang Namthy. 

Vecer se od nas odpojil i druhy pruvodce a na tento den se k nam pripojil zase jiny, asi patnactilety chlapec s destnikem a macetou. Obcas totiz nebyla cesta tak schudna a pruvodci ji museli prosekavat.

Nejdriv nas cekala nadherna prochazka kolem vody se spoustou mostu a vselijakych roztodivnych stromu, pak uz jsme zacali stoupat a dorazili na vrchol, kde jsme si s kosickem z bambusu zahrali neco jako bedminton, ale bez palek. Vlastne nam vsem zacalo byt lito, ze tenhle krasny vylet je skoro u konce a tak jsme s obedem moc nespechali. Byla lepkava ryze(jak jinak) a spousta dalsich pokrmu, ktere nam pripravili vesnicane na cestu. Nejvic vsem chutnaly zelene fazolky s kousky kachny z vecera.

Kdyz jsme se zacali lenive vracet k batohum, uslyseli jsme Charlotu vypisknout a kdyz jsme prisli blize, uvideli jsme velmi nebezpecne vyhlizejici stonozku.

Mozna si s nami jen chtela zahrat laosky bedminton

Nas pruvodce nas okamzite varoval, ze je prudce jedovata a usekl ji hlavu, aby nikomu z nas nemohla nic udelat. Co bylo velice bizardni, byl fakt, ze se obe casti stonozky jeste dlouhou dobu hybaly a ze telo neustale chodilo po pesince, i kdyz mu chybela hlava s jedovatymi kusadly.

Najednou vetsina skupiny prekotne vyrazela bez ohledu na to, ze uz nam zbyvalo asi jen 10 minut do konce. Nasedli jsme do tuktuku a jeli jsme zpet do mestecka, kde jsme se (trosku se smutkem) rozloucili a kazdy se vydal susit veci do sveho hotylku. 

My jsme se vydali do naseho Manychanu, kde jsme si diky laskavosti pani domaci mohli nechat batuzky. V pokoji se nikdo jiny neubytoval, takze jsme meli cely sestiluzkovy pokoj pro sebe. Nase veci k ususeni jsme si roztahli vsude, kde se dalo a vyrazili na nocni trh, kde jsme meli sraz s Francouzi a Holandany. Vsichni jsme si koupili smazene kure a vafle, ktere nejenze stali pouhych 5,000 kipu, ale byly tak dobre, ze Jirka snedl dve. Take jsme ochutnali durian, ktery nikomu, krome nas s Jirkou moc nesmakoval, nicmene hodne zapachal (pry vas s tim ani nepusti do letadla), tak jsme ho venovali mistnim. 

Pak uz se nase cesty rozdelily, Francouzi cestuji rok kolem sveta, Holandani leti na jih Laosu a my cestujeme na Gibon experience, ktere je na hranicich s Thajskem v mestecku Huay Xai.

Dneska jsme vyrazeli autobusem z Luang Namthy, jenze autobusove nadrazi je 8 kilometru od naseho hostelu, takze jsme si vzali tuktuka za 15,000 kipu pro kazdeho. Tuktukar trval na 20, ale kdyz jsme zacali odchazet, cenu snizil. Nastesti, nebot jsme moc nemeli jinou moznost, jak se na nadrazi dostat a zadny jiny tuktuk v blizkosti nebyl. Autobus do Huay Xai mel odjizdet v 9:00 a poprve za celou nasi dobu v Laosu odjizdel vcas a ne o pul hodiny pozdeji. Cesta byla prijemna a po 4 hodinach jsme dorazili na hranice. Z okna pokoje, ktery jsme dostali za pouhych 30,000 kipu na jednoho (3 postele a vlastni koupelna), je videt obri Budha tycici se na druhe strane reky v Thajsku. Bydlime v B.A.P hostelu, ktery vede velmi roztomila stara pani, ktera pry ovlada 5 svetovych jazyku.

Bohuzel nam tu celou dobu prsi, nicmene Laosane jsou nadseni, protoze i kdyz je ted obdobi destu, moc neprsi.
Tak jsme jenom rychle zasli do restaurace Anatsa, kde jsem si dala Thai Pad (tradicni thajske jidlo) za 20,000 kipu a Jirka kure s ryzi pripravene po laoskem zpusobu za stejnou cenu. 

Pak uz jsme si zakoupili misni susenky na veceri a utikali zpatky do hostelu, kde si prepirame pradlo, pereme se s komary, ale hlavne nabirame sily na pozitri, kdy nas ceka jeden z vrcholu nasi vypravy - Gibon experience - dvoudenni trek dzungli, s prespanim na stome a se sjizdenim po lanovych skluzavkach dolu.

Tak se mejte fajn!
Fotky z dzungle tady:
https://www.instagram.com/p/B0Qm-hKpIvr/?igshid=12dhaoyviphnc
A taky tady:
https://www.instagram.com/p/B0Qqr6GpG3y/?igshid=5g8yfd16vmsr