Prvni zavodni den

Tak za prve - preji vse nejlepsi, hodne zdravi a stesti pani (psycholozce) Semeradove.
Za druhe - vsichni, co to ctete a znate me osobne, mam vas fakt rada. A nejen za to, ze ctete blog. Chapu, ze tohle je hrozne amercke, ale neuskodi to nekdy rict.
Takze k dnesku - rano jsme vstavali v 5:00. Tonda tedy v 5:25, nebot jaksi zaspal a musela jsem ho budit. Hrozne prselo a museli jsme tahat 15kg zateze do stanu. Posilovna zadarmo. Pak jsme se presunuli do centra deni, tedy spis konce, nebot jsme staveli cil. Asi jsem jeste nezminila, ze spim na pokoji s pani z Litvy, ktera je moc mila, ale neumi moc anglicky, takze me (jako velkou jazykovou znalkyni), pouziva jako prekladac anglictiny do anglictiny. Take se k nam pripojily dalsi dve Cesky - sympatandu od pohledu. A tak jsme dneska pracovali v desti na plotech. Pani z Litvy - jmenuje se Rutha, je asi velka peclivka a porad po nas neco zarovnavala a jak neumi moc dobre aniglicky, znelo to, jako kdyby nam nadavala, ale bylo to jenom anglictinou. Mame opravdu mily konstrukcni tym, ktery kdyz vidi nas tri ceska devcata, dava nam tu nejlehci praci, co jeste zvladneme. (Nechci ale, aby to vyznelo, ze divky maji delat lehci praci, ale kluci jsou tu opravdu svalnatci a Tonda, takze je i pro nas lepsi, kdyz se tolik nedreme). Pri praci jsem zjistila, ze jsem nedostala dobrovolnickou vestu - je to velmi tepla vesta, takze ji opravdu postradam. Doufam, ze ji jeste budu moct nekde ziskat, protoze dneska mi byla opravdu zima a byla jsem cela promocena.
Mozna ji i nekde bez vycitek ukradnu...
Uvidime.
Jinak byl vecer zahajovaci cermonial - jako dobrovolnici jsme meli za ukol nest cedule s nazvy statu. Nejdriv jsem chtela Norsko, ale nikdo z Norska neprisel, tak jsem vyfasovala poradatelskou zemi. No, musim rict, ze (minimalne orientaci) jsou takovi studeni a neprijemni psi cumaci, a kdyz jsem se s nimi snazila bavit, moc se jim nechtelo.
Ted je dvanact vecer, sedim tu na pohovce s moji novou lotysskou kamaradkou a snazim se vymyslet, co jeste chytreho/vtipneho bych sem napsala.
No, uz me nic nenapada, tak sem aspon dam vtipny obrazek, co jsem dneska vyfotila.


A jeste jedna vec. Nikdynikdynikdy nelezte na opusteny odstaveny vagon. Muze vas to zabit. Opravdu. Stalo se to. Predevcirem.

Komentáře