A je to tu. Vrchol vyletu.
Gibbon experience. Dvoudenni expedice do dzungle, kde se kopce neprekonavaji pesky, ale na ocelovych lanech tzv. ziplinach. Celkem nas cekalo 17 lanovych skluzu, nejdelsi merila 570 metru a nejvyssi visela 50 metru nad dzungli. To vse korunovano prespanim v kompletne vybavenem stromovem domu ze dreva 30 metru nad zemi! Vybrali jsme si variantu express, ktera znamenala vice zipline, ale take kratsi vylet a mensi sanci videt gibony (ta je vetsi na variante klasik, nebo waterfall, ta je delsi, nicmene take drazsi - nas lakaly ony zipliny, vice nez giboni - pry i na tech delsich je kvuli prave teto atrakci stale tezsi je videt, ci jen slyset). Tato kratsi varianta vyjde na 160€, coz je pro studenty opravdu hodne a proto dekuji cele sve rodine, ze mi na jeden z mych nejlepsich zivotnich zazitku pridala penize!
Vlastne jsme ani nemohli dospat, jak moc jsme se tesili. Naladu nam nezkazilo ani to, ze celou noc huste prselo a rano neprestavalo. Dosli jsme do kancelare, kde jsme se den predem zaregistrovali, a dostali jsme rukavice, abychom si nesedreli ruce a kovovou lahev s vodou - ja zlutou, Jirka zelenou. Take jsme zde nechali batuzky a zhledli instruktazni video a nase dobrodruzsvi mohlo zacit!
Po asi hodinove jizde tuktukem, kdy jsme se stihli seznamit s nasimi spolusjezdari - braska a segra z Holandska, jsme vyfasovali sedaky s karabinami, ksiltovky, ve kterych byla schovana vyndavaci helma a dostali dalsi instruktaz, protoze tamto video uz bylo zastarale a vydali se na zkusebni lano pres reku. Dokonce i prestalo prset, coz nam znacne zvedlo jiz tak rozjarenou naladu.
Nicmene nas jeste cekal hodinovy vystup k prvni poradne, ale to uteklo opravdu rychle i diky tomu, ze jsme si povidali s Holandany a dvema anglicky mluvicimi pruvodci, co sli s nami. Jeste pred prvni zipline jsme se posilnili bagetkami s kuratkem a mistnimi susenkami a uz se pred nami objevila prvni zipline!
Spojovala dva vrcholy kopcu, merila asi (pouhych) 400 metru a z hloubky pod ni sel strach. Musim priznat, ze jsem se na zacatku bala, ale ve chvili, kdy jsem skocila do hlubiny pod sebou a rozjela se asi 50ti kilometrovou rychlosti, ze me vsechno spadlo a ja si uzivala tenhle nadherny okamzik. Jirka to pry mel podobne.
A pak uz to byla ziplina za ziplinou a my si to frceli 50ti kilometrovou rychlosti nad udolim, rozhlizeli se po krajine, proste uzivali si tuhle skvelou atrakci. Celkem jich prvni den bylo 9 a kdyz jsme dojeli na konec posledni, bylo nam lito, ze jich neni jeste vic.
Zajasali jsme a nemohli se dockat az ho uvidime zevnitr. A ze bylo o co stat.
Gibbon experience. Dvoudenni expedice do dzungle, kde se kopce neprekonavaji pesky, ale na ocelovych lanech tzv. ziplinach. Celkem nas cekalo 17 lanovych skluzu, nejdelsi merila 570 metru a nejvyssi visela 50 metru nad dzungli. To vse korunovano prespanim v kompletne vybavenem stromovem domu ze dreva 30 metru nad zemi! Vybrali jsme si variantu express, ktera znamenala vice zipline, ale take kratsi vylet a mensi sanci videt gibony (ta je vetsi na variante klasik, nebo waterfall, ta je delsi, nicmene take drazsi - nas lakaly ony zipliny, vice nez giboni - pry i na tech delsich je kvuli prave teto atrakci stale tezsi je videt, ci jen slyset). Tato kratsi varianta vyjde na 160€, coz je pro studenty opravdu hodne a proto dekuji cele sve rodine, ze mi na jeden z mych nejlepsich zivotnich zazitku pridala penize!
 |
| Dojezd na jedne ze zipline |
 |
| Mapa nasi trasy |
Nicmene nas jeste cekal hodinovy vystup k prvni poradne, ale to uteklo opravdu rychle i diky tomu, ze jsme si povidali s Holandany a dvema anglicky mluvicimi pruvodci, co sli s nami. Jeste pred prvni zipline jsme se posilnili bagetkami s kuratkem a mistnimi susenkami a uz se pred nami objevila prvni zipline!
Spojovala dva vrcholy kopcu, merila asi (pouhych) 400 metru a z hloubky pod ni sel strach. Musim priznat, ze jsem se na zacatku bala, ale ve chvili, kdy jsem skocila do hlubiny pod sebou a rozjela se asi 50ti kilometrovou rychlosti, ze me vsechno spadlo a ja si uzivala tenhle nadherny okamzik. Jirka to pry mel podobne.
 |
| Jezdil s batuzkem, takze mu to frcelo jeste rychleji, nez mne, coz jsem mu trochu zavidela |
Cesta pokracovala k nejvetsimu stromu v Laosu, tento kolos se tyci do vysky 55 metru a v peti jsme ho neobjali. Byl obaleny mniskym rouchem, ktery pry daroval sam nejvyssi mnich (ktery tam dojel na zipline, zabavna predstava), protoze podle budhismu maji velke stromy duchy.
Jenze tim nase prijemne prekvapeni neskoncilo. Asi po 5 minutach chuze se pred nami vynoril nas stromovy nocleh - 3 patrovy dum zbudovany primo na strome, ktery nebyl dosazitelny jinak, nez na zipline.
 |
| Ani se cely nevesel na fotku |
 |
| Strom prochazel primo prostredkem domu |
Uplne ve spodnim patre se nachazelo prijezdove a odjezdove stanoviste a koupelna se zachodem a sprchou. Prkna, ktera tvorila podlahu, byla daleko od sebe, takze clovek pri sprse videl, jak pouzita voda pada 30 metru pod strom.
Pak nasi pruvodci odjeli a prijely dve pani uklizecky (najednou se prace uklizecky ve stromovem dome zda velmi pritazliva) a pripravily nam postele a veceri. My s Jirkou jsme si vybrali nejvyssi patro domu, odkud bylo videt na celou dzungli. Holandane tam spali s nami, jen na opacne strane schodiste.
I vecere byla skvela - vyber z 6 jidel a nepreberneho mnostvi omacek, caj, kava a take horka cokolada.
Zbytek vecera jsme stravili hranim deskovych her, pitim Lao Lao a resenim hadanek, ktere nam nas vudce s chuti daval a pak se smal nasi nevedomosti.
 |
| Sice byla sprcha studena, ale za ty pohledy na dzungli to stalo a clovek si na sprchu dlooouho pockal, nez se ostatni vynadivali |
 |
| Nase kralovstvi |
 |
| Na vyber bylo palive kure, houby, zelenina, hranolky, ale i Pad Thai |
Kdyz jsme se vypravili na kute, bylo nam tak skvele, ze nam ani nevadil obri brouk na nasich prikryvkach.
Rano jsme meli vstavat v 6:30, abychom stihli jeste dalsi zipliny, jenze pres noc se bohuzel rozprselo a my museli tyto zipline vynechat, coz nas znacne rozesmutnilo. Lijak pres noc byl tak silny, ze nam nateklo i do naseho druheho patra a k ranu uz jsme s Jirkou spali jen na jedne matraci a pod jednou perinou, protoze zbytek byl kompletne promoceny.
Naladu nam zvedla luxusni snidane a prislib 8 dalsich lanovych skluzu nad probouzejici se dzungli.
Bylo magicke zanorovat a vynorovat se z mlhy, z neznama, kde clovek netusil, kam se to vlastne dojede a kde jsou ostatni. Nakonec jsme byli radi, ze oba dva dny nevypadaly stejne. Z lijaku se take stalo jenom mrholeni, ve kterem bylo prijemne chodit mezi ziplinami.
Ke konci se i mlha roztrhala a my projizdeli nad ryzovymi policky a obydlimi farmaru.
Ke konci se i mlha roztrhala a my projizdeli nad ryzovymi policky a obydlimi farmaru.
Bohuzel vse krasne jednou skonci a brzy prisel i posledni skluz. Smutne jsme zamavali poslednimu lanu a vydali se na obed.
Z toho uz nas vyzvedl terenni tuktuk a odvezl nas od zipline. Jizda tuktukem byla take velke dobrodruzsvi, nebot jsme jeli bahnitou cestou, pres potoky i kameny, nahoru dolu a jizda na ziplinach proti tomu pusobila jako nejbezpecnejsi vec na svete.
Cesta do kancelare trvala asi hodinku. Tam jsme se umyli, rozloucili s Holandany a vydali se tuktukem za (32,000 kipu za oba - tuktuky jsou tu opravdu predrazene, takze je pouzivame jen tehdy, kdyz opravdu spechame a je to daleko) smer autobusove nadrazi, odkud nam v 16:00 autobus do Luang Prabangu.
Puvodne jsme chteli jet lodi, ale ta jede dva dny a take stoji 220,000 kipu pro jednoho + ubytovani, coz je o 100,000 vic, nez autobus, ktery jede 15 hodin. Schvalne jsme vybrali autobus navecer, abychom jeli pres noc a usetrili nejen za ubytovani, ale take den, ktery bychom stravili na lodi. Po precteni recenzi na internetu, ktere nevyznivaly zcela dobre - autobus neustale zastavuje a nabira nahodne cestujici a zavazadla, skace to, neda se v nem spat apod. jsme se maloucko bali, co se bude dit, ale radeji jsme si vzali kinedryl a jidlo na palubu.
Nakonec se ale k nasi velke uleve ukazalo, ze se jedna o autobus spaci, i kdyz cena je stejna jako kdybychom jeli normalnim autobusem!
Nakonec jsme si cestu autobusem relativne uzili, i kdyz jsme tedy nadskakovali na kazdem hrbolku. Dokonce jsme si pri zastavce na veceri odvazne dali jakesi mistni BBQ, co mohl klidne byt pes.
Jedina "nevyhoda" tohoto autobusu se ukazala v tom, ze prijel opravdu za 12 hodin, za kterych prijet mel a ne za 16, jak uvadela vetsina recenzi, takze jsme se ve 4 rano ocitli na autobusovem nadrazi v Luang Prabangu. My si z toho ale nic nedelali a sli tak, abychom stihli dojit do centra na 5:30, kdy mnisi vychazeji k ranni ceste za almuznou.
Opravdu to bylo vsechno moc povedene.
Jeste jednou dekuji za to, ze mi moje rodina pomohla tuhle cestu uskutecnit, protoze vylet na lanovych skluzech je neco, co si budu pamatovat az do konce zivota!
Komentáře
Okomentovat