Jak jsem avizovala, dnes nas cekal dlooouhy prejezd z Nong Khiawu do Luang Namthy - oblasti narodniho parku.
To, jestli nas minibus opravdu vyrazi, jsme se ale meli dozvedet az v 9 rano a proto jsme velmi netrpelive vstavali a hned se hnali dolu, abychom zjistili, jestli dnes odjedeme, ci nikoliv.
Nastesti nas pani na recepci ujistila, ze minibus opravdu jede a tak jsme si spokojene zabavili a pomalu vyrazili na autobusove nadrazi.
Asi v pulce cesty jsme si vzpomneli, ze jsme si v lednici nechali piti a Jirka pro nej musel zabehnout.
Nakonec jsme dorazili pred 11 a hned jsme si koupili listky - kazdy za 100,000 kipu. Autobus jako vzdy nezklamal a vyjel presne v 11:30. Jeste jsem sem nenapsala, ze u minibusu, ale i autobusu to funguje tak, ze mistnaci do minivanu nahodne prisedaji a vysedaji a autobus kvuli nim zajizdi na ruzna zapadla mista, takze jsme si dnes udelali 3 ruzne zajizdky.
Asi po 4 hodinach jsme zastavili v Udong Xai, kde jsme presedli na autobus, ktery mel zavazadlovy prostor na strese uplne plny tabaku. Chteli jsme si nekam dat veci a nasledovala pulhodinka panickeho vykladani, nakladani a prekladani vsech veci v autobuse.
To, jestli nas minibus opravdu vyrazi, jsme se ale meli dozvedet az v 9 rano a proto jsme velmi netrpelive vstavali a hned se hnali dolu, abychom zjistili, jestli dnes odjedeme, ci nikoliv.
Nastesti nas pani na recepci ujistila, ze minibus opravdu jede a tak jsme si spokojene zabavili a pomalu vyrazili na autobusove nadrazi.
Asi v pulce cesty jsme si vzpomneli, ze jsme si v lednici nechali piti a Jirka pro nej musel zabehnout.
Nakonec jsme dorazili pred 11 a hned jsme si koupili listky - kazdy za 100,000 kipu. Autobus jako vzdy nezklamal a vyjel presne v 11:30. Jeste jsem sem nenapsala, ze u minibusu, ale i autobusu to funguje tak, ze mistnaci do minivanu nahodne prisedaji a vysedaji a autobus kvuli nim zajizdi na ruzna zapadla mista, takze jsme si dnes udelali 3 ruzne zajizdky.
Asi po 4 hodinach jsme zastavili v Udong Xai, kde jsme presedli na autobus, ktery mel zavazadlovy prostor na strese uplne plny tabaku. Chteli jsme si nekam dat veci a nasledovala pulhodinka panickeho vykladani, nakladani a prekladani vsech veci v autobuse.
Po 3 hodinach nam autobus zastavil zhruba 8km od Luang Namthy, takze jsme si museli vzit tuktuk a do hostelu dojet. Je to vlastne poprve, co jsme jeli klasickym tuktukem a muzu rict, ze je to docela zabava. Vzhledem k tomu, ze sedite jenom na kovove konstrukci se striskou kolem vas pekne fouka a vubec vam nevadi horko salajici ze silnice.
Ubytovali jsme se v hostelu Manychan, kazdy za 30,000 kipu/noc ve spolecne loznici a vydali jsme se na nocni trh. Ten je spise pro mistni, takze se tam da koupit skvele jidlo za pakatel. My se nadlabli smazenym kuratkem, jarnimi zavitky se sladkokyselou omackou a jakousi smazenou kouli z fazoli obalenou v sezamu. Zlatym hrebem bylo pak mango sticky rice, po kterem nam bylo v brisku jako v pokojicku.
 |
| V pytlicku je kokosove mleko, ktere si clovek nalije na zelenou ryzi a mango |
Pak uz nam zbyvala jen obchuzka agentur nabizejici treky do chranene oblasti. Nakonec jsme zvolili tridenni - jednu noc budeme spat ve vlastnorucne postavenem pristresku v dzungli (pry nas to nauci, tak snad nebude prset), dalsi v tradicni vesnici. Dokonce se nam povedlo usmlouvat cenu tak, ze jsme usetrili 300,000 kipu. Vylet nas nakonec vyjde na 550,000 kipu pro jednoho a to jdeme ve skupince po 4 + 2 lokalni pruvodci.
Jsme na to zvedavi, jen tam asi nebudu mit signal, tak se nedeste, ze se 3 dny nebudeme ozyvat. Tak ja se na par dni odmlcim, mejte se moc krasne, posilam stickymangovou pusu!
Komentáře
Okomentovat