Dneska jsme si naplanovali klidny den pred tim, nez se zitra vydame na celodenni turu s prespanim vedle aktivni sopky! Bylo potreba nacerpat sily po nasem neblahem setkani se streetfoodem, ze ktereho se porad vzpamatovavame. Rano nas opustila dalsi clenka skupiny, ktera se vydala do El Peredonu, surfarskeho raje v karibiku, kam uz se bohuzel podivat nestihneme (nemuzeme zas mit v zivote vsechno). Po poklidne snidani jsme se presunuli na novy hostel, protoze ten, ve kterem jsme spali, byl ponekud hlucny (ve dve rano se nekdo dobyval dovnitr, neb zapomnel napsat, ze dorazi takto pozde).
Terce bylo bohuzel porad spatne, takze zustala v posteli, Sofia se sla projit a mne tedy zbylo samotne objevovat toto kolonialni mesto, hlavne tedy suvenyry pro rodinku a blizke. V Antigue jiz jsme predtim byli, takze jsem rychle prosla pametihodnosti a pak uz sla nakupovat darky.
Od 15:30 jsme sli na tzv. free tour mestem, kde nam pruvodkyne povypravela o mimo jine vysokych skolach v Guatemale (je tu jedina statni a nabizi dva typy trid - jedny pro lidi, kteri nemusi pracovat - ty funguji jako v Cechach, a druhe odpoledni a vikendove, pro ty, kteri chteji/spis musi pracovat). Obecne je kolonialni minulost Guatemaly velmi zajimava a byla jsem moc rada, ze jsme tour absolvovali. Ale! Sly jsme se s Terkou jeste podivat na suvenyry a najednou nam volala Sofia, ze ji behem cesty z mista, kde jsme se rozdelily do obchodu ukradli penezenku. Rychle jsme zkontrolovaly nase (tady jsem poslechla mamincinu ranu a penize jsem mela rozdelene na nekolik mist, nicmene zrovna dnes jsem si vzala hodne penez, abych mohla nakoupit suvenyry) a nastesti jsme o ne neprisly. Zkousely jsme vec vyresit v hostelu, ale tam bohuzel moc nevedeli, co delat (a to az po tom, co jsem celou historku prelozila recepcnimu, se kterym Sofia mluvila jiz pred nasim prichodem, ovsem jeho znalost anglictiny nebyla na nejvyssi urovni). Tak jsme se za tmy a bez penez (radsi jsem si zbytek nechala v hostelu) vydaly se Sofii na policii (v nasi male skupine totiz funguji jako prekladatelka). Nebudu vam lhat, dost jsme se po ceste baly (na mysli jsme mely i varovani nasi pruvodkyne, ze jezdit mistnimi autobusy muze byt velmi nebezpecne, nebot jimi jezdi lokalni gangy, ktere vyndaji pistole na nejzassim miste a okradou vsechny pasazery) a kdyz jsme dorazily na prvni policejni stanici, nikdo neumel anglicky, zeptali se nas, jestli nas oloupili (to znamena s pistoli) a poslali nas na dalsi policejni stanici, ktera byla dale. Cestu jsme prezily bez uhony a policista (o kterem nam bylo receno, ze umi anglicky), byl velmi rad, ze si se mnou mohl povidat spanelsky. Prelozila jsem nekolik oficialnich dokumentu (nastesti diky jsem i diky znalosti ceskeho prava tusila, co se v nich pise) a pak jsem se pokusila nenapadne ho premluvit, aby nas z policejni stanice zavezli do hostelu. Bohuzel byla moje snaha (ci spanelstina) marna a domu jsme musely pesky. Dost prselo a cesta byla opravdu neprijemna (pamatovala jsem si, jak mi mamka rikala, at urcite po setmeni nikam nechodim), ale zvladly jsme to. Po navratu do hostelu jsme pro jistotu zaplatily nas cely hostelovy ucet (vcetne odvozu na letiste v patek) a vylet na sopku, ktery stoji 300 QTZ. Opravdu se na nej moc tesim, zitra rano vyrazime, prespime vedle sopky a rano vstaneme na vychod slunce (jak policista trosku cynicky poznamenal, kdyz budou mraky, neuvidite nic) a pak se vratime do hostelu a ve tri rano hura na letiste a domu. Tak se nedivte, kdybych zitra nenapsala blog, nejsem si jista ohledne sopek a signalu, kdyztak ho dopisu z letiste.
Komentáře
Okomentovat