A je to tady! Po 14 dnech vzdelavani o dopadech klimaticke krize na zeme globalniho Jihu v Guatemale prisel cas, kdy se nekteri ucastnici vydali domu, nekteri se presouvaji do Mexika/Hondurasu/Costa Ricy a my, zbytek, co nema kovid, jsme se rozjeli objevovat krasy Gutemaly.
Zbylo nas celkem devet, ale vetsina zustava v Guatemale jenom tyden, takze se budeme brzo rozdelovat a cestovat v mensich skupinkach. My budeme celych zbylych 14 dnu cestovat s Terkou - druhou Ceskou, ktera se mnou absolvovala Fact Finding Misi.
Jako prvni jsme z kempu v Huehuetenangu, kde se vetsina naseho programu odehravala, zamirili smer Coban/Lanquín.
Po zhruba 8 hodinove ceste autobusem - (uz jsme se za tech 14 dni stihli naucit, ze presuny autobusem vetsinou trvaji o zhruba 2-3 hodiny dele, nez ukazuje google) jsme dorazili do Cobanu na autobusove nadrazi. Cesta byla dosti narocna, nebot jsme vstavali v 3:45 rano a spat se slo az po pulnoci, protoze to byla posledni spolecna noc vsech ucastniku. Take byl bus urcen pro zhruba 15 lidi, ale ridic dokazal do autobusu nacpat lidi zhruba 20. Vyslo na me misto hned vedle ridice, coz se ukazalo jako dvousecna zbran - velmi upovidany ridic, ktery si se mnou chtel povidat byl moc fajn, ale asi bych vice ocenila, kdyby se naplno venoval rizeni. Prohlizeni facebooku za jizdy mi neprislo pri velke rychlosti ve velkych zatackach jako bezpecna cinnost pro ridice. Cestu jsme nakonec i s pauzou na snidani absolvovali ve zdravi (krome par poblitych pytilku ze strany Evropanu) a mohli jsme v Cobanu presednout na mnohem pohodlnejsi autobus, ktery nas za pouhe 2,5 hodiny zavezl do Lanquínu - vychoziho mista pro vylet do Semuc Chapey.
Z Lanquinu pro nas prijelo malicke auticko s nakladnim prostorem vzadu, kam jsme se vsichni posadili s nasimi zavazadly a dovezlo nas az do Ecohostalu Aruma, ktery nam pristi dva dny bude slouzit jako nocleharna. Stoji pouhych 50 quetzalu na noc - to je zhruba 150 korun. Take tu ale neni signal ani tepla sprcha, ale na absenci teple sprchy uz jsme si za poslednich 10 dni tak trosku zvykli. Vzhledem k tomu, ze se v autobusu nedalo skoro vubec spat (mel rozbity tachometr, ale tipovala bych, ze predepsanou rychlost 30 km/h prestreloval v nekterych mistech (obzvlast pak z kopce) klidne i 4x a k tomu velke zatacky a vsudypritomne kopce), zalehli jsme brzo do postele - tedy ve sdilene nocleharne s dalsimi 8 lidmi, abychom byli pripraveni na vylet do Semuc Chapey.
Semuc Champey
Rano jsme si privstali o neco driv, abychom stihli dojit do od hostelu vzdaleneho zhruba 2km Semuc Champey. Meli jsme v planu nejdrive projit samotne Semuc Champey a pak se jeste podivat do prilehlych jeskyni.
Snidani (nadychane palacinky s ovocem) jsme si objednali na 7:30. Jak je tady zvykem, pristala pred nami zhruba v 8:10. Po teto lahodne snidani jsme se vydali pesky (nastesti z kopce) k tyrkysovym vodopadum, ktere nekteri nazyvaji jako nejkrasnejsi misto v Guatemale (ano mami, dodrzuji tradici, ze se na to nejhezci misto podivam hned na zacatku vyletu 💛). Prochazka trvala asi hodinku (preci jen cesta mezi poli, ktera byla ponekud strma a blativa, zabrala ponekud dele nez by zabrala po rovince), kdyz jsme dorazili k jeskynim. Protoze ale bylo hezky, rozhodli jsme se nejdriv jit se vykoupat do jezirek. Vstupne stoji pro cizince 50 quetzalu. Quetzal je lokalni mena nazvana po mistnim nadhernem ptaku a 1 QTZ jsou zhruba 3 ceske koruny.
Po zhruba 10 minutove ceste jsme se dostali k prvnim z nekolika kaskad jezirek a musim rict, ze jsem hned pochopila, proc se toto misto povazuje za jedno z nejkrasnejsich v Guatemale. Prikladam foto, abyste mi verili: (voda je pruzracne cista)
Po koupacce, ktera trvala zhruba hodinku jsme se vydali na vyhlidku. Cesta byla velmi blativa a kluzka, Guatemalanci si s bezpecnosti hlavu moc nedelali a po ceste nebylo zadne zabradli. Take byla jedna cesta (ta kratsi) zavrena, tak jsme museli jit delsi. Zhruba od pulky relativne strme cesty se zacaly objevovat mistni prodejci s coca-colou, chlazenou vodou a nakrajenym mangem. Statecne jsme odolali hladu a vysplhali jsme az na vrchol. A taky ze to stalo za to. Nahore byl NADHERNY rozhled na tyrkysove kaskadovite vodopady. Zajimave je, ze pred nimi je reka hneda a hned po tom, co kaskady skonci, se zase zbarvi do hneda. Nekdo tipoval, ze je to jemnym podkladem jezirek, ale nevim, v pruvodci to nepsali.
Kdyz jsme se dostatecne pokochali a vyfotili vsechno, co slo, vydali jsme se (po posilneni kokosovou stavou) dolu na dalsi koupani. Hned po tom, co jsme vylezli z vody, zacalo straslive prset a to bohuzel znamenalo, ze jeskyne jsou pro nas nepristupne, tak jsme si aspon dosli na veceri do restauraci po ceste a pak se jako spravni zabari nechali vyvezt autickem k nam do hostelu, protoze straslive prselo.
Vecer uz jsme si jenom dali nakoupene ovoce z trhu a sli na kute, protoze rano nas cekal prejezd do Sayaxaché - mesto, ktere slouzi jako zakladna k tomu, aby se turiste po vode dostali k mayskym pamatkam. Ty nas cekaji zitra. Bydlime tu v hotelu (ano, ctete spravne, zadny hostel tu nebyl), kde je dokonce i wifi a nespime ve sdilenem pokoji, coz se zda po poslednich 14 dnech az neuveritelne. Sprcha je tu ale stale studena, proste tu asi tepla voda netece.
Tak se mejte fajn, zitra zas budu reportovat. Styska se mi po vas!
Komentáře
Okomentovat