Dneska jsme se po vydatne snidani vydali na kola. Slysim nadseny jasot publika. Na motocyklovem vyletu se nam zalibila laguna c.3 - je nejdale z tech tri nejznamejsich a proto neni tak preplnena.
Zapujceni kol stalo 25,000 kipu za jedno, nicmene kola mela samozrejme sve technicke mouchy jako absence blatniku, ci ne zcela funkcni brzdy. Ale je to tu rovinka, takze jedine, kdy je clovek pouzival, bylo, kdyz brzdil pred volne pobihajici zveri (malem jsem prejela psa, ale stihnul uskocit).
Radeji jsme si na cestu jeste zakoupili bagetky u nasi oblibene pani a jelo se.
 |
| Kureci se zeleninou a palivou omackou |
Jak jsem jiz psala, nasli jsme most, za jeho z prejeti se nemusi platit, takze jsme ho s velkou slavou (zne)uzili.
Nikde jsme radeji nezastavovali, protoze bylo opravdu nadherne a bali jsme se, ze nez bychom dojeli, zacne prset. Stesti nam ale pralo a po zaplaceni 10,000 kipu vstupneho jsme se ocitli ve sluncem zalitem raji.
Voda byla akvamarinova, vsude plavaly nafukovaci gumy, dvoje bambusove vory, opusteny kajak a spousta Korejcu. Take jsou tam skokanske mustky v ruzbych vyskach, houpacka do vody a ziplajna s jezdikem, ktereho se musite ve spravnou chvili pustit.
 |
| Uz takovy klasicky obrazek z Vang Viengu |
Ihned jsme do ni naskakali a radili v ni stejne jako deti. Jezdili jsme na ziplajne, skakali z houpacky a z voru az nas to prestalo bavit a prevlekli jsme se zas do obleceni na kola a vydali se na vyhlidku, ktera je soucasti arealu. Jenze ouha. Hned na zacatku nam zacalo tak strasne prset, ze jsme to radeji otocili a sli se schovat pod pristresek. Kdyz ani po pul hodine vydatny dest neprestaval, rozhodli jsme se, ze se vydame zpet, nebot jsme do 18:00 museli vratit kola.
A ted zacala ta zabava - projizdeni potoky vody na ceste, vyhybani se obrim kaluzim a pokusy o prejezdy rozblacenych silnic bez uklouznuti.
 |
| Laosky singletrek |
Vlastne nam to ani nevadilo, nebot blato nebylo tak studene a po chvili jsme byli tak zablaceni a mokri, ze uz nam bylo jedno, ze jezdime kaluzemi.
Po chvili prestalo prset a kdyz jsme dorazili do slunnehi Vang Viengu, pusobili jsme zablaceni od hlavy az k pate a v plastenkach ponekud nepatricne.
 |
| Aerodynamicnost plastenky byla v nasi rychlosti nedocenitelna |
Vecer nas cekala velice nobl vecere ve vyhlasenem podniku Vang Viengu - Happy mango. Udajne ji zalozil kdosi s mischelinskou hvezdou, aby prostemu lidu zprostredkoval neuveritelne lahodnou chut thajske kuchyne. Malicka restaurace nabizi mnoztvi kari, smazenych nudli a dalsich dobrot za rozumne ceny - my s Jirkou jsme za nase 2 vegetarianska kari zaplatili 50,000, coz je cena levnejsi vecere.
 |
| Pekne jsme se oblekli a udelali si krasny vecer |
Vse zakoncil mangovy shake a hra biliaru, pri ktere nas pozrovaly desitky mistnich jesterek.
Komentáře
Okomentovat