(Skoro) cely Vientiane na kole

A je to tu!
Rano jsme si zapujcili za 10,000 kipu v Orange hostel backpackers ona uzasna mestska kola a vyrazili jsme objevovat mesto.
Jediny problem byl, ze kola tu nemaji zadne specialni cyklostezky, takze, jsme jezdili v beznem provozu, ktery, jemne podano, je velmi chaoticky a nenechat se prejet je dost tezky ukol.

To je ono mestske kolo

Nase prvni zastavka byla u Patuxay, neboli vitezneho oblouku. Opravdu se podoba onomu z Parize a vede k nemu zhruba (odhad podle aut, ktera se vesla vedle sebe, ve skutecnosti jezdi uplne po cele sirce) ctyrproudova silnice, po ktere jsme prijeli. Musim rici, ze jsem se jiz na kole citila komfortneji (obzvlast kdyz jsme ani jeden nemeli v provozu helmu, tu totiz nikdo na kolo nenosi), ale alespon mi fungovaly brzdy a mela jsem zvonek.

Jediny rozdil jsou snad jen budhisticka vyobrazeni

Brana je postavena z betonu darovaneho Americany na ranvej, ktery se ale Laoska vlada na stavbu tohoto monumentu. No, "racionalita" komunismu.
Jeste pred vyslapem jsme si prosli parcik, co je okolo a narazili jsme na majestatni sochu, ktera byla cela vytvorena z cinskeho porelanu. Vysvetlivky byly ale v cinstine (zrejme darek spratelene vlade), takze jsme z toho moc moudri nebyli.

Sloni podpirajici zlatou stupu??? 

Nahoru se da za 3,000 kipu vylezt a shlednout cele mesto z vysky.
 Podnikavi Laosane naplnili vsechna mezipatra suvenyry a roztodivnymi predmety, jako jsou napriklad obri vyrezavane hlavy slonu, nebo zlate podsalky s portretem prezidenta. 

Ano, vlajka vzadu tu visi naprosto vsude

Nahore jsou vyhledy opravdu pozoruhodne, treba jako rovna hlavni ulice, ktera se v jednu chvili zkrivi a pak pokracuje opet rovne. Take jsme videli nekolik mnichu, jak si pod obloukem foti selfie.

Hlavni ulice, po ktere jsme prijeli (na obrazku je ale neobvykle prazdna, nebot my prijeli v kolone aut), dole jsou videt mnisi, jak se foti 

Nase dalsi cesta vedla k Pha That Luang, nejvetsi budhisticke pamatce v Laosu - asi 50 metru vysoka pozlacena tristupnova stupa.

Vstupne k ni stoji 10,000 kipu a je doplnena vkusnou vystavkou o jeji historii (jenze cela v laostine). Bohuzel vsude v Laosu postradame nase uzasne evropske vysvetlovaci cedule, takze to, ze stupa byla udajne postavena uz v 15.stoleti na miste, kde ma byt udajne Budhova hrudni kost a pozlacena byla az ve stoleti dvacatem jsme si museli najit sami na internetu. Nicmene je to velmi pozoruhodna pamatka, jejiz vyznam saha za hranice statu.

Uznejte sami

Kolem stupy se nachazi spousta nadhernych chramu, vcetne sidla hlavniho mnicha, ktere vypada takto:

Nestezovala bych si na bydleni tady

Po velmi dobrem obidku - ja smazene nudle s klicky, Jira nudlova polevka, jsme se rozjeli do vzdaleneho narodniho muzea. Ujeli jsme asi 5km po silnici nacpane auty a motorkami, abychom zjistili, ze muzeum se presouva sem, ale ze vystava zatim zustava zavrena, nebot neni dokoncena. 

Tak jsme si chvilku polezeli na travicce pred zavrenym muzeem a pak se vydali zpatky, koupit si ty velmi dobre ananasove susenky a posadit se s vychlazenou limonadou s ledem do parku, kde jsme cekali az do 18:00 na zacatek zumba/fitness/aerobik hodiny pod sirym nebem. 

A ze se vyplatilo pockat! Tanci se pod sirym nebem uprostred parku, kde je postaveno poodium, na kterem jsou predcvicovany kroky. Seslo se nas tam nejmene 50, stare i mlade a take par odvaznych chlapcu (a Jirik mezi nimi). Zacala hrat hudba a my se ponorili do poskakovani do rytmu. Shodli jsme se s Jirkou, ze nejlepe nam sla rozcvicka a zbytek byl spise horsi, ale to nikomu vubec nevadilo, nebot jsme tancili s velkym nadsenim! Opravdu nas to bavilo a kdyz jsme po hodine skoncili, byli jsme spoceni a vycerpani. Mysleli jsme si, ze jsou hodiny zadarmo, ale ukazalo se, ze stoji 7,000 kipu za jednoho. Penize si pani (a panove) umistuji pod piti a behem cviceni je jeden z instruktoru vybira. To my ale nevedeli a tak jsme zaplatili az po hodine. 

Stoji to za to

Behem cviceni jsme pozorovali zapad slunce nad Mekongem a kdyz skoncilo, bylo nam to maloucko lito (nasim telum ovsem vubec). 

Z toho sameho poskakovani, mavani rukama i nohama a tleskani jsme dostali hlad a tak nase dalsi cesta vedla na Nocni trh s jidlem. 

Ja si zakoupila nudle (jine, nez k obedu) a Jiran naprosto vyborne ryzove koule plnene arasidy. Druhe kolo patrilo smazenym dobrotam - moc se nam libil jeden stanek s necim, co vypadalo jako samosy a ony fazolove koule, co jsme meli ve Vang Viengu, tak jsme si zakoupili pytlicek plny dobrot a okamzite jsme je snedli. 

Opravdu skvela vecere! 

Jako zakusek jsme si dali mistni limonady - nektere obsahuji zele, jine zase tapiokove kulicky a vsechny spoustu ledu. Ja si dala lici (tedy vlastne jsem nevedela, ze je to lici, dokud jsem neochutnala, protoze limonady nebyly popsane a my si vybirali podle barvy) a Jirka narazil na jackpot, kdyz si vybral (vytahl z loterie je presnejsi) jeho nejoblibenejsi piti - Thajsky caj, svitive orazovou smes doplnenou kondenzovanym mlekem, ktera chutna jako hooodne preslazeny zeleny caj (muj nazor). Jirik byl ale v sedmem nebi, takze se tento vyber povedl. 

Ladim

Zitra uz je nas predposledni den v Laosu, tak se mejte fajn a prejte nam krasne pocasi!