Na dnesek jsme si s Jirkou zaplatili vylet, ktery obsahoval navstevu dvou jeskyni (sloni a vodni) a kajakovani na rece. Cele nas to stalo 90,000 kipu i s obedem a vyzvednutim od nas od hostelu.
Takze kdyz jsme si v 8:50 dobalovali posledni veci, prisel pro nas ridic, ze uz se odjizdi. Trosku naivne jsme si mysleli, ze treba pojedeme jen my dva, ale s mnozstvim agentur, ktere tento celodenni vylet nabizi (a myslime si, ze i kdyz jsme si zarezervovali vsichni tento vylet jinde, skoncili jsme ve stejnem tuktuku), nas nakonec jelo v tuktuku 17 a to nepocitam dva pruvodce na strese.
Po asi pul hodinove ceste v miniaturnim tuktuku - jsou to takove minidodavky s kovovou konstrukci, ktera se v desti obaluje igelitem a kovovymi lavicem pohodlne jako skolni sedacky. Toto taxi zajizdi opravdu vsude, podle stareho dobreho hesla, kam muze mysl, muze i tuktuk.
Asi po pul hodine nabirani ostatnich, presedani a prestupovani do jinych tuktuku jsme se ocitli pred velkym cervenym mostem, po kterem se nase skupinka 17 lidi vydala za jeskynemi.
Prvni jeskyne byla spise previs a nebylo na ni nicmoc zajimaveho, krome kusu kamene, podle ktereho dostala svuj nazev - sloni.
Dalsi zajimavosti jeskyne byla velmi anatomicky nepresna slapota budhy a spousta jeho soch. Take tam byla spousta dalsich obrich skupin a my si s Jirkou zacali rikat, jestli tenhle vylet vubec stoji za to, kdyz jsme se mezi ryzovymi policky a Hmongskou vesnici dostali na zacatek nasi dalsi jeskyne - vodni. Tato atrakce spocivala v tom, ze ji clovek projizdel na one nafukovaci pneumatice s baterkou, nebot v jeskyni bylo asi pul metru vody pod nami a pul metru vzduchu nad nami(nekde mnohem mene, protoze jsme ja i Jirka museli davat pozor, abychom meli hlavu dostatecne nizko, abychom se do ni nebouchli), takze brzo byla v jeskyni tma jako no v jeskyni. Kazdy dostal celovku a dusi a mohli jsme se vydat objevovat. Nejprve jsme se drzeli natazenych lan, ale po chvili zmizela a my plavali mezi krapniky dal a dal do nitra jeskyne. Byli jsme radi, ze jsme tam s tak pocetnou skupinou a tak jsme se ani nebali (coz je na me, velkeho poseroutku, dost vykon). Lana se objevovala a zas mizela a my proplouvali timto nadhernym prirodnim ukazem. Po ceste nas zalevaly provazce vody stekajici anebo jenom kapajici z krapniku, ktere byly v onom asi 2 metry sirokem tunylku.
Asi po pul kilometru (trvalo to zhruba pul hodinky), kdy uz nam prislo, ze jsme snad museli horou projet naskrz, nam nas pruvodce, u jednoho obzvlast velkeho stalaktitu (to jsou ty, co rostou zezhora, zezdola rust nemohli, protoze tam byla voda) oznamil, ze dale nejedeme a otacime to. Bylo nam to s Jirikem trochu lito, ale uz jsme bylu dost promrzli - voda nebyla nejteplejsi a my se v ni maceli jen v plavkach. Zpet byla cesta rychlejsi, protoze tam nas stahovaly protiproudy, zatimco ted jsme si uzivali jizdu na gumach bez velke namahy a soutezili jsme s nasim pruvodcem, kdo bude na konci provazu prvni. Kdyz nas dostatecne postrikal vodou, uvideli jsme svetlo na konci tunelu a vedeli jsme, ze tohle dobrodruzstvi konci. Hroznemoc se nam to libilo a rekla bych, ze Jirka se dokonce bal i o trosku vic, nez ja (to je asi poprve v zivote).
Bohuzel nemame fotky, ale snad budeme mit video, tak vam ho vsem poslu.
I kdyz nam, kdyz jsme nastupovali, prisla voda dost studena, kdyz jsme se vynorili z jeskyne, prisla nam skoro az vlazna a vzduch velmi horky. Prevlekli jsme se a nechali se odvezt tuktukem na reku (tedy doslova do reky, podle mista, kde ridic zaparkoval). Jenze zrada! Ukazalo se, ze nas vzal na stejne misto, ze ktereho jsme vyrazeli na nafukovacich gumach vcera. Pry jsou tu dve spolecnosti, ktere pujcuji gumy - bile a cervene. A cervene pry jezdi jinudy (jen moc nevime kudy, protoze reka je tu jen jedna).
Ale vlastne nam to ani tak nevadilo, protoze jizda na kajacku je zas neco jineho a tak jsme se s chuti s Jirkou rozjeli na nasem.
Reka tece dost rychle a tak, i kdyz jsem zas tak nepadlovala, jsme rychle dojeli na obedove misto, kde jsme po chvili cekani, kdy jsme s Jiranem zabavili zbyle kusy melounu a bananu z vedlejsiho stolu, o ktere jsme se ale podelili s 2 nizozemskymi rodinkami vedle nas vitajici nas napad s ovacemi, dostali na stul smazenou ryzi, dva spizy, bagetu, ananas a minibananky. Bohuzel jsme meli takovy hlad, ze jsme to snedli driv, nez nas napadlo ho vyfotit. Briska jsme si tam nacpali tak, ze uz jsme skoro ani nepotrebovali veceri.
Takze kdyz jsme si v 8:50 dobalovali posledni veci, prisel pro nas ridic, ze uz se odjizdi. Trosku naivne jsme si mysleli, ze treba pojedeme jen my dva, ale s mnozstvim agentur, ktere tento celodenni vylet nabizi (a myslime si, ze i kdyz jsme si zarezervovali vsichni tento vylet jinde, skoncili jsme ve stejnem tuktuku), nas nakonec jelo v tuktuku 17 a to nepocitam dva pruvodce na strese.
 |
| Preci jen to bylo brzy rano |
Asi po pul hodine nabirani ostatnich, presedani a prestupovani do jinych tuktuku jsme se ocitli pred velkym cervenym mostem, po kterem se nase skupinka 17 lidi vydala za jeskynemi.
 |
| Byl to spise takovy provizorni most a kdyz jsme na nej vsichni vlezli, zacal se dost houpat, az jsme se skoro bali, ze se z nej stane most padaci |
 |
| V realu si byl slon podobnejsi |
Dalsi zajimavosti jeskyne byla velmi anatomicky nepresna slapota budhy a spousta jeho soch. Take tam byla spousta dalsich obrich skupin a my si s Jirkou zacali rikat, jestli tenhle vylet vubec stoji za to, kdyz jsme se mezi ryzovymi policky a Hmongskou vesnici dostali na zacatek nasi dalsi jeskyne - vodni. Tato atrakce spocivala v tom, ze ji clovek projizdel na one nafukovaci pneumatice s baterkou, nebot v jeskyni bylo asi pul metru vody pod nami a pul metru vzduchu nad nami(nekde mnohem mene, protoze jsme ja i Jirka museli davat pozor, abychom meli hlavu dostatecne nizko, abychom se do ni nebouchli), takze brzo byla v jeskyni tma jako no v jeskyni. Kazdy dostal celovku a dusi a mohli jsme se vydat objevovat. Nejprve jsme se drzeli natazenych lan, ale po chvili zmizela a my plavali mezi krapniky dal a dal do nitra jeskyne. Byli jsme radi, ze jsme tam s tak pocetnou skupinou a tak jsme se ani nebali (coz je na me, velkeho poseroutku, dost vykon). Lana se objevovala a zas mizela a my proplouvali timto nadhernym prirodnim ukazem. Po ceste nas zalevaly provazce vody stekajici anebo jenom kapajici z krapniku, ktere byly v onom asi 2 metry sirokem tunylku.
Asi po pul kilometru (trvalo to zhruba pul hodinky), kdy uz nam prislo, ze jsme snad museli horou projet naskrz, nam nas pruvodce, u jednoho obzvlast velkeho stalaktitu (to jsou ty, co rostou zezhora, zezdola rust nemohli, protoze tam byla voda) oznamil, ze dale nejedeme a otacime to. Bylo nam to s Jirikem trochu lito, ale uz jsme bylu dost promrzli - voda nebyla nejteplejsi a my se v ni maceli jen v plavkach. Zpet byla cesta rychlejsi, protoze tam nas stahovaly protiproudy, zatimco ted jsme si uzivali jizdu na gumach bez velke namahy a soutezili jsme s nasim pruvodcem, kdo bude na konci provazu prvni. Kdyz nas dostatecne postrikal vodou, uvideli jsme svetlo na konci tunelu a vedeli jsme, ze tohle dobrodruzstvi konci. Hroznemoc se nam to libilo a rekla bych, ze Jirka se dokonce bal i o trosku vic, nez ja (to je asi poprve v zivote).
Bohuzel nemame fotky, ale snad budeme mit video, tak vam ho vsem poslu.
I kdyz nam, kdyz jsme nastupovali, prisla voda dost studena, kdyz jsme se vynorili z jeskyne, prisla nam skoro az vlazna a vzduch velmi horky. Prevlekli jsme se a nechali se odvezt tuktukem na reku (tedy doslova do reky, podle mista, kde ridic zaparkoval). Jenze zrada! Ukazalo se, ze nas vzal na stejne misto, ze ktereho jsme vyrazeli na nafukovacich gumach vcera. Pry jsou tu dve spolecnosti, ktere pujcuji gumy - bile a cervene. A cervene pry jezdi jinudy (jen moc nevime kudy, protoze reka je tu jen jedna).
Ale vlastne nam to ani tak nevadilo, protoze jizda na kajacku je zas neco jineho a tak jsme se s chuti s Jirkou rozjeli na nasem.
 |
| Aktivne padluji |
 |
| Jirka padlujici o neco aktivneji |
Po tomhle velkem obidku jsme se vydali zase na vodu a cesta rychle ubihala. Po cakani na ostatni a soutezi o nejrychlejsi lod, uz jsme dojeli na konec a nase dnesni vodni dobrodruzstvi skoncilo. A zase jsme meli obrovske stesti - asi minutu potom, co jsme dojeli, se hrozne rozprselo a prselo dalsi 2 hodiny. Neuveritelne.
K veceri si Jirka koupil Or Lam se sticky rice, na ktery mel velkou chut - tady ve Vang Viengu neni snadne sehnat laoske jidlo - jsou tu restaurace spise zamerene na kuchyni prijizdejicich turistu. Ja si dala jakousi pecenou ryzi na klacku, ktera byla moc dobra.
Ted uz jsme v postylce a koukame na Harryho Pottera. Mejte se krasne.
Fotky: https://www.instagram.com/p/B0qh0NoJ2PB/?igshid=1ppu45ir64q6m
Fotky: https://www.instagram.com/p/B0qh0NoJ2PB/?igshid=1ppu45ir64q6m
Zdravime speleoplavce. Podelal bych se. Papa
OdpovědětVymazat