A jsme zpatky! Zase mate po vecerech co cist!
Jak sem psala, vydali jsme se s Jirkou na 3 denni trek do dzungle.
Cele to zacalo ponekud nestastne. Rano nam nejenze prselo, ale i nezvonil budik, takze jsme se probudili (nastesti) v 8:16, kdyz jsme meli vyrazet z agentury v 8:30. Dikybohu, ze jsme si zabalili uz vecer a zbyvalo nam jen par malickosti a mohli jsme horempadem vyrazit. Do agentury Ethnic travel Laos, ktera je nejlevnejsi v okoli, kde uz cekal nas anglicky pruvodce, jsme dorazili presne v 8:29, Jirka jeste dobehl koupit snidani do vedlejsi pekarny a mohli jsme vyrazit. Jenze zbytek skupiny dorazil az v 8:45, takze jsme se trochu bali, ze jsme neco popletli. Nakonec nas slo 8, takze nas vysel cely vylet na 450,000 kipu na jednoho, coz je nejlepsi cena, kterou jsme mohli dostat!
 |
| Zleva 2 Izraelci Maja a Sinaj, nas pruvodce, Pasco z Holandska, my 2, Francouzi - Charlota a Cyril, co se cte Syril a slecna Holandana Anna |
A pak uz jsme mohli vyrazit na nas supervylet do dzungle. Tedy nejdriv jsme se zastavili na rannim trhu, kde nas pruvodce zakoupil zasoby a my se mohli podivat na zive zaby, brouky a krev to vse k snedku. Nasledovala asi 40 minutova cesta na okraj dzungle, kde jsme vsichni nafasovali spacak a 3 litry vody a take se k nam pripojili 2 mistni pruvodci, kteri nam nesli ono zakoupene jidlo.
Pote uz jsme se ponorili do pralesa. Nas pruvodce nam ukazoval ruzne stromy a kytky, ktere se daji jist, nebo ktere jsou zajimave jinak, treba kaucukovnik. Po zhruba 3 hodinach chuze po male pesine v lese, ktera se tahla nahoru i dolu, jsme se dostali do udolicka, kudy protekal potok.
Bylo nam receno, at si davame pozor na
pijavice a hned chvilku potom jsem zvladla dve, ktere se mi okamzite prisaly na nohu. Jirka, ktery je zkoumal a pak velmi nadsene prohlasil, ze jeste v zivote zadnou nevidel, nechytil zadnou. Po hodine vystrasne chuze (z moji strany) jsme zastavili na typicky laosky obed, ani vam vlastne nereknu, co jsme to vsechno jedli, protoze nevim, co to vsechno bylo. Ale rozhodne to byla mnamka. Ja se ale stejne nejvic zasytila banany. Laosane jedi ke vsemu sticky rice, ktere jsme za ony 3 dny snedli opravdu kvanta.
A pak se zas slo, z kopce i do kopce, vodou i po sousi, az jsme dorazili na misto, kde jsme si meli vyrobit pristresek, pod kterym jsme spali. Mistni pruvodci, kteri nemluvili anglicky, takze pochopit jejich pokuny bylo obcas dost slozite, sekali bambus na zaklady a take bananove listy na strechu a my to vse snaseli k pristresku. Se zakladni stavbou nam jeste pomohli, ale strechu uz jsme si museli udelat sami a to se nam stalo osudnym. Mezitim se setmelo a my dostali hlad. Po skvele veceri, uvarene na ohni - nechybela samozrejme sticky rice, jsme se osprchovali v potoce, jehoz voda byla svedena do bambusove tyce, ze ktere tryskala v relativne slusne kvantite, takze jsme se pohodlne umyli.
 |
| Spolecnost nam u tehle nejluxusnejsi sprchy v dzunglu na svete delali krabi a pralesni krysa |
Jeste jsme s celovkami pili s nasim pruvodcem mistni palenku Lao Lao - clovek pry musi vypit minimalne 2 sklenky, nebot 2 je v Laosu povazovano za stastne cislo a kdyz vypijete jen jednu, tak je to povazovano za neslusne a muzete si na sebe prinest nestesti, tak jsme to radeji nechteli riskovat.
 |
| Odpocinek mezi tahanim tezkych klad |
Noc probihala celkem v poklidu az do ctvrte hodiny ranni, kdy zacalo strasne prset a ukazalo se, ze jsme listy nepripevnili tak dobre, jak jsme si mysleli. Nejdrive zacalo do pristresku zatekat jen jemne, ale pote se rozprselo tak moc, ze na nas padaly provazce vody. My s Holandany jsme si sundali nasi sit proti komarum uz davno, nebot v ni stejne byly diry a spise hmyz lakala, nez odpuzovala, ale druhe sit zustala nahore a behem teto destive noci v ni nasla utociste nejedna zaba, ktera zbesile skakala po spacacich vydesenych Francouzu a Izraelcu.
My s Jirkou jsme se diky nasim obrim plastenkam vyspali relativne dobre, ale zbytek, ktery nemel bundy tak kvalitni, toho moc nenaspal. Tady bych chtela podekovat sve mamince, ze mi pujcila jeji plastenku, protoze moje noc mohla byt o hodne horsi, kdybych ji nemela. Jirka se zabalil do plastenky i se spacakem, nasim batohem a botami a pak mu v nerusenem spanku nic nebranilo.
 |
| Opravdu z nej nekoukalo vuuubec nic |
Ja jsem vypadala uplne stejne az na to, ze jsem mela plastenku cervenou. Tak jsme to nejak doklepali do rana, kdy bohuzel prset neprestalo. Nicmene nasi pruvodci si postavili pristresek vodeodolny a tak jsme snidali u tepleho ohne a bez provazcu vody padajicich na nasi hlavu.
 |
| Diky mami |
Vsechny nase veci byly zcela uplne promocene, avsak nezbyvalo nam nic jineho, nez zatnout zuby, navleknout se do nich, vyzdimat je co nejvice tak, aby aspon nenamocily zbytek uz tak promacenych batohu a vydat se za mokrym dobrodruzstcim. Cesta byla hodne kluzka, ale diky nasim bambusovym holim snesitelna a kdyz po chvili prestalo prset a nad lesem se vznasela jen carovna mlha, zacala se nam hodne libit a nalada cele skupiny se znatelne zvedla.
Tak ti byla prvni pulka naseho dobrodruzstvi, zbytek dopisu zitra, nebot ted uz se nam klizi ocicka. Mejte se krasne!
PS: Jirkovy fotky jsou zde https://www.instagram.com/p/B0OSS5spTRV/?igshid=xwzxvuhfzloh
pijavice a hned chvilku potom jsem zvladla dve, ktere se mi okamzite prisaly na nohu. Jirka, ktery je zkoumal a pak velmi nadsene prohlasil, ze jeste v zivote zadnou nevidel, nechytil zadnou. Po hodine vystrasne chuze (z moji strany) jsme zastavili na typicky laosky obed, ani vam vlastne nereknu, co jsme to vsechno jedli, protoze nevim, co to vsechno bylo. Ale rozhodne to byla mnamka. Ja se ale stejne nejvic zasytila banany. Laosane jedi ke vsemu sticky rice, ktere jsme za ony 3 dny snedli opravdu kvanta.
Komentáře
Okomentovat