Az vyrostu, chci byt doktorem

Dneska jsme se s Jirkou po snidani vydali do neziskove organizace Big brother mouse. Bohuzel jsme nestihli dorazit na 9:00, takze jsme prisli o autobus do mistni vesnice, kam se jezdi od 9:00-16:30 ucit mistni deti anglictinu. Dobrovolnik muze prispet castkou 100,000 kipu na benzin a obed, ktery ve skole dostane.

Tak tohle jsme bohuzel nezvladli, nicmene jsme zvladli dorazit na dvouhodinovy program, ktery probiha primo v jejich sidle od 9:00-11:00, kde si clovek dve hodiny povida s nekolika mistnimi detmi anglicky. Jenom nas mrzelo, ze vetsina deti byly kluci, z tak 50 jsen devcat videla tak 5. Achjo.
Dorazili jsme zhruba v 9:15 a hned nas odchytla skupinka deti, ktere se mezi nas rozdelily a zacaly si s nami hned ochotne povidat. Deti tam bylo opravdu pozehnane, nicmene dobrovolniku take nebylo poskrovnu, takze se to pekne rozdelilo.
A co jsme se od deti (nekterych mnohem starsich, nez jsem ja), vlastne dozvedeli?
V Laosu zije 49 etnickych skupin, nejpocetnejsi je Lao-Tai, ktera povetsinou obyva niziny, pote Mon-Khmen, ktera farmari ve vysocine a Hmong, ktera v horach pestuje opium (mimo jine, proto se je vlada pry snazi dostat z hor).
Jde o komunistickou zemi, kde je zakazan, a pod prisnym trestem, jakakoli kritika vlady.
Vetsina lidi tu jezdi na motorce (jsou opravdu vsude). Kdyz pisu vetsina lidi, tak jsou to opravdu vsichni starsi 10 let. Ale pry je povoleno ridit ji az od 18.
V rodinach farmaru je vetsinou tak 10 sourozencu, aby mohly pomahat na farmach. Aby mohly studovat stredni, musi se casto prestehovat ke starsim sourozencum ve meste, pracovat a pomahat v domacnosti. O vysce si kvuli vysokym poplatkum muze vetsina jen nechat zdat. Pracuji, jakmile je nekdo zamestna. Na veku nezalezi.
Mnisi se deli na mnichy a novice, coz jsou cekatele na rad mnicha. Stat novicem se chce hodne deti, ale dostat se do klastera chce zname - kdyz mnisi dite znaji a vedi, ze se chova dobre, prijmou ho do klastera mnohem radeji, nez nekoho, koho vubec neznaji.
S Jirkou jsme se take divili, co jsou jakesi misticky z ryze, ktere se susi u klasteru,

tak jsme se zeptali a pry jsou to prebytky z ranni almuzny (viz vcerejsi prispevek), ktere si mohou chudi lide vzit a doma usmazit.
Laoske pivo je pry slabe, nicmene se z nej da snadno opit (asi vypitym mnozstvim).
Tak zaklady. Jinak by par z nich pry chtelo byt doktorem, nebot by pak mohli pomahat vesnicce, ze ktere pochazi, aby se tam vsem darilo lepe. Uplne jsme se s Jirkou citili spatne, za to, v jakem luxusu si to zijeme a ze si muzeme dovolit letat do Laosu a vubec mit vsechno, co je pro nas tak hrozne samozrejme.

Nase anglicka skupinka

Zahloubanou cestu do hostelu prerusilo kruceni v brisku.

Obidek, neboli ananas jsme zdlabli na lavicce s vyhledem na kralovsky palac, kam jsme se bohuzel opet dostali az pul hodiny pred zaviraci dobou, nebot jsme se zasekli v laoske knihovne, kde ma sidlo Children cultural centre, neziskova organizace, ktera se stara o tzv pojizdne knihovny. Clovek muze v jejich knihovne zakoupit knihu, ktera potom putuje v minivanu do laoske vesnice, kde jsou rozdistribuovany detem, ktere je nutne potrebuji. 

Kazdopadne k palaci - i kdyz jsme nezaplatili vstupne (nebot uz nebylo komu), ktere je podle pruvodce 30,000 kipu, videli jsme nejvyznamejsi poklad Laosu, kterym je 83cm vysoka soska budhy cela z ryziho zlata. Je tak cenna, ze ji hlidaji dve Laosanky a nesmi se fotit.

Vzdaleny pohled na Pha Bang - to je ona soska budhy

Dokonce nas jeste pustili do sbirky vozu kralovskeho palace a pak uz jsme museli ven, nebot se jiz opravdu zaviralo.

Pote jsme jeste stihli projit obchudky, kde jsme hledali nahradu za Jirkovy ztracene bryle a pak uz bylo 16:45 a my se znovu vydali do Big brother mouse, kde od 17:00 opet zacinala dvouhodinovka s laoskymi detmi.

S Jirkou nas rozdelili a zatimco on mel skupinku, ja mela jenom Kominka (takhle se to vyslovovalo, jak se to pise opravdu netusim) 

Pote uz jsme se vydali na trh, kde jsme neodolali vonavemu kuratku (15,000 kipu) a klobasce (10,000 kipu), to cele se stiky rice (5,000 kipu) .

Jako dezertik jsme si zakoupili shake, ja mangovo-marakujovy a Jirka mlecnocajovy, ktery prodavacka pripravila primo pred nasima ocima z cerstveho ovoce za pouhych 10,000 kipu. 

Ted uz si sedime na terase, poslouchame laoskou hudbu a dopijime zbytky tehle dobroty. Zitra uz Nong Khiaw a nove dobrodruzstvi. 

Tak se mejte fajn a kouknete se na Jirkovi fotky! 

PS: Dneska opet neprselo. Pry je nejake slabe obdobi destu, ci co.