100 vodopadu a dva Cesi

Na dnesek jsme meli s Jirkou zarezervovan trek s agenturou Nong Khiaw tour agency (vybirali jsme podle ceny, ma velmi spatne hodnoceni, nicmene tahle tura byla opravdu nadherna, ale to predbiham), ktera se jmenovala 100 vodopadu.
Rano byl sraz v 9:00 v agenture, kde jsme dostali 1,5l vodu.
Co jsem sem jeste nenapsala je, ze kohoutkova voda v Laosu neni pitna a je doporuceno kupovat si lahve. My kupujeme 6ti baleni a jedno stoji 20,000 kipu.
Ale zpet k ture. Ta zacala na lodni vypravou, ktera trvala asi hodinu a naskytaly se nam nadherne pohledy na okolni krajinu.

Dokonce i na lodi s sebou maji ochranu v podobe obrazku buddhy 

Dorazili jsme do mistni vesnice, kde se cekalo na lokalniho pruvodce a tak jsme meli asi 15minut na projiti typicke laoske vesnice. Byli tam povetsinou jenom deti, pro ktere jsme byli mozna vetsi atrakce, nez ony pro nas, spousta kurat a mala prasatka. Domy byly z bambusu, par i z kamenu - tak se pry poznaji bohati lide, vsechno kolem bylo tak, jak to matka priroda stvorila - ulice neexistujici, na zemi hlina. Jedina vymozenost zapadniho sveta byly solarni panely hned vedle skromnych obydli. Vsude na zemi byly odpadky a zdroj vody, kterou pouzivaji na piti, byl zarostly rasami. No, rozvojova zeme.

Tyhle holcicky se nejdriv stydely, ale za chcili uz nam pozovaly na fotku

Pote jsme se dozvedeli od naseho pruvodce, ze tu zije zhruba 40 rodin a ze se vetsin zivi zemedelstvim a lovem (nejvice jelenu a opic, ale i onech medvedu, ktere jsme videli u vodopadu Kuang Si. Po ochutnavce mistni palenky Lao Lao primo od domorodcu jsme se vydali mezi ryzova policka, kde se pilne pracovalo. S nami se na cestu vydala asi 5ti leta holcicka v zabkach, ktera celou dobu pobihala pred nami, delila se s nami o plody dzungle, ktere jsme ani netusili, ze se daji jist a porad se na nas otacela, kde se proboha flakame.

Slo nas nakonec 7 - dva Holandani, Nemka, Rakusanka, Francouz a my

Prvni pauza na piti a vysvetleni, ze lide vetsinu urody snedi a jen velmi malo se stava, ze by prodavali nadbytek, protoze zadny nemaji. Pry maji tenhle rok ryze opravdu malo, kvuli nedestivemu desivemu obdobi. Taky jsme videli jejich nejvetsiho pomocnika - tzv. cinskeho buvola - obrazek prikladam.

Diky tomuhle stroji jsme mohli o kousek dal potkat stadecko vodnich buvolu spokojene se rochnicih ve vode

Zahy jsme se dostali do udoli 100 vodopadu. Vypadalo podobne jako kanony na Korsice, jen tady voda stekala ze skal, na ktere jsme lezli. Bylo to opravdu nadherne a postupem casu se potucek zvetsoval a zvetsoval, az z nej byla nakonec reka, ktera se tristila na skale. Asi v pulce jsme poprve zastavili, abychom se poprve vykoupali pod nejvetsim vodopadem, na ktery nas upozornil nas pruvodce, rekl, ze nahore je sice nejkrasnejsi vodopad, ale je dost maly, takze se mame vykoupat tady. A tak jsme nevahali a hned jsme naskakali do vody. A stalo to za to! 

Obvykle je v Laosu kolem poledne zhruba 40°C a kdyz se clovek mohl schladit v tehle nadherne ledove vode, byla to proste parada! 

Kdyz jsme se dostatecne vykoupali, vydali jsme se po zebricich jeste vyse. Ted se k osvezujici vode pridaly i nadherne vyhledy. Asi po hodince vyslapu potokem v dzungli jsme se ocitli na uplnem vrcholu, u nejkrasnejsiho vodopadu ze vsech. Vedla k nemu bambusova lavka, ze ktere byl rozhled po cele zalesnene krajine. Proste ideal. A k tomu ledovy krasny vodopad.

Popis netreba.

 Jirka ve svoji nove ksiltovce, kterou si poridil misto bryli

Nasledoval obed, ktery nam nesl nas pruvodce v batuzku. Trosku jsem se bala, co se v balicich z bananovych listu nachazi, ale obsah predcil moje ocekavani, kdyz se objevily smazene nudle s vajickem, zelim a mrkvi. Mnam! 

Zvlnena cesticka dzungli dolu byla skvelym zakoncenim vyletu z vesnice. 

Pak uz zase cesta lodi, jeste jsme se stavili v jeskyni, kde se za druhe svetove valky ukryvalo 8 let 300 lidi, vstup 10,000 kipu. My jsme do ni ale nesli, protoze uz tak jsme presvihli nas denni budget a do podobnych jeskyni se podivame ve Van Viengu. 

Od jeskyne to bylo lodickou do Nong Khiawu co by kamenem dohodil. Rozloucili jsme se s nasim skvelym pruvodcem - rikal opravdu zajimave veci, vtipkoval a trpelive odpovidal na nase vsetecne dotazy. 

Do hostelu jsme dosli sice vycerpani, ale nadseni nasim vyletem! 

Opravdu stal za to, takze jestli sem nekdo v budoucnu zavitate, urcite muzeme vrele doporucit! 

Zitra nas ceka 7 hodinova cesta do Luang Namthy a dva kinedryly, nebot tam jedeme minibusem. Tak drzte palce! 

Fotky: https://www.instagram.com/p/B0EDOrmonrY/?igshid=amxdiucu9h3s

PS: Dneska mi to hodne blbne, takze jestli jsou nejak divne formaty, tak se omlouvam, ono to tu ani neni videt.