Ráno jsem měla k snídani poridgge (ovesná kaše) a byl hrozně dobrý. Pak ranní kaple, dneska se nacvičovalo zpívání. Připomnělo mi to mojí hudebku na základce. Na začátku se mručelo, pak se trochu otevřela pusa a pak se něco málo zazpívalo. Chvílemi jsme byly s Míšou zmatené, neboť písničky a sloky se měnily tak rychle, že jsme chvílemi jenom otevíraly pusu a snažily se přijít na to, kde jsme. :)
Pak hodiny. Dvě psychologie, ale každá s jiným učitelem. Hned na první jsem zjistila, že jsem statisticky abnormální - ale to jsme všichni, co máme IQ nad 125. Následovala neurobiologie, stále se trochu ztrácím, ale už mnohem míň, než první hodinu. A pak jsem měla volné 3 hodiny. Chtěla jsem jít do knihovny a tam číst učebnici Businessu, ale první dvě hodiny mi zabralo dělání úkolů na psychologii (miniesej a 2 stránkový task - musela jsem si některé odpovědi hledat na internetu a v češtině, protože o některých těch částech mozku jsem nikdy neslyšela a bylo opravdu těžké v angličtině vymyslet, co dělají. Naštěstí tu dělám úkoly s daleko větší chutí, než v Čechách) a pak jsem šla s holkama na oběd (pizza s bramborami a salát).
Následovaly dvě hodiny Businessu, byla jsem představena třídě (je nás 9) a dozvěděla jsem se o nich spoustu nových věcí (třeba jak se jmenují). Pak už jenom tělocvik, kde jsme opakovali na test (hmm, budu muset opakovat opravdu hodně....). Dokonce jsme nebyly s mojí dvojicí poslední ve "hře", kde se opakovalo!! (byly jsme 3 dvojice a skončily jsme 2. - to považuji za osobní úspěch).
Pak jsem šla do města, vyzvednout si sukni, která mi, k mému potěšení, byla velká, takže jsem si musela objednat menší velikost (jupijéj, neztloustla jsem tu tak moc, jak jsem si myslela, ale možná jsem si ji měla nechat, protože podle toho jídla, co tu dostáváme to nebude trvat dlouho a budu jako balonék).
A pak přišel náš společenský večer. Tedy našeho housu. Byla to charitativní večeře pro rodiče. Děvčata (včetně mě) servírovala na stoly, zpívala (ano, a dokonce jsem zpívala NAHLAS!!) a fotila se ve fotokoutku (až dostanu fotky, dám je sem). Bylo to super, dokonce nám nechali i zbývající moučníky, které do 2 minut zmizely (opravdu). Byla to paráda. Jenom jsem odešla dřív, protože se mi chtělo spát, ale stejně tu píšu blog, takže jsem tam radši měla zůstat. No, neva. Zítra se půjdeme podívat na netballový zápas (doufám, že mě místo toho pustí běhat) a pak se přesuneme k paní, u které spíme. Je moc milá, byla nám představena během večera.
Má to tu jedinou nevýhodu, hrozně rychle to tu utíká. Achjo. Jako bychom včera přijely.
No, nebudu tu smutnit, ještě mám 3 týdny před sebou.
Mějte se moc krásně.
PS: Nejdou mi přidat fotky, dám je sem (doufám) zítra.
Pak hodiny. Dvě psychologie, ale každá s jiným učitelem. Hned na první jsem zjistila, že jsem statisticky abnormální - ale to jsme všichni, co máme IQ nad 125. Následovala neurobiologie, stále se trochu ztrácím, ale už mnohem míň, než první hodinu. A pak jsem měla volné 3 hodiny. Chtěla jsem jít do knihovny a tam číst učebnici Businessu, ale první dvě hodiny mi zabralo dělání úkolů na psychologii (miniesej a 2 stránkový task - musela jsem si některé odpovědi hledat na internetu a v češtině, protože o některých těch částech mozku jsem nikdy neslyšela a bylo opravdu těžké v angličtině vymyslet, co dělají. Naštěstí tu dělám úkoly s daleko větší chutí, než v Čechách) a pak jsem šla s holkama na oběd (pizza s bramborami a salát).
Následovaly dvě hodiny Businessu, byla jsem představena třídě (je nás 9) a dozvěděla jsem se o nich spoustu nových věcí (třeba jak se jmenují). Pak už jenom tělocvik, kde jsme opakovali na test (hmm, budu muset opakovat opravdu hodně....). Dokonce jsme nebyly s mojí dvojicí poslední ve "hře", kde se opakovalo!! (byly jsme 3 dvojice a skončily jsme 2. - to považuji za osobní úspěch).
Pak jsem šla do města, vyzvednout si sukni, která mi, k mému potěšení, byla velká, takže jsem si musela objednat menší velikost (jupijéj, neztloustla jsem tu tak moc, jak jsem si myslela, ale možná jsem si ji měla nechat, protože podle toho jídla, co tu dostáváme to nebude trvat dlouho a budu jako balonék).
A pak přišel náš společenský večer. Tedy našeho housu. Byla to charitativní večeře pro rodiče. Děvčata (včetně mě) servírovala na stoly, zpívala (ano, a dokonce jsem zpívala NAHLAS!!) a fotila se ve fotokoutku (až dostanu fotky, dám je sem). Bylo to super, dokonce nám nechali i zbývající moučníky, které do 2 minut zmizely (opravdu). Byla to paráda. Jenom jsem odešla dřív, protože se mi chtělo spát, ale stejně tu píšu blog, takže jsem tam radši měla zůstat. No, neva. Zítra se půjdeme podívat na netballový zápas (doufám, že mě místo toho pustí běhat) a pak se přesuneme k paní, u které spíme. Je moc milá, byla nám představena během večera.
Má to tu jedinou nevýhodu, hrozně rychle to tu utíká. Achjo. Jako bychom včera přijely.
No, nebudu tu smutnit, ještě mám 3 týdny před sebou.
Mějte se moc krásně.
PS: Nejdou mi přidat fotky, dám je sem (doufám) zítra.
 |
| Dezert (bohužel rozmazaný, ale mizel tak rychle, že jsem ráda, že jsem stihla aspoň tohle) |
 |
| Během 2 minut |
 |
| Takhle vypadala výzdoba jídelny (Fialová a černá jsou barvy Southu) |
Komentáře
Okomentovat