Tak je to za mnou, první den. Jsem zmatená, netuším ani jedno jméno z představovaných dívek a nejsem schopna si zapamatovat ten pitomý kód od dveří (ale mami, zapamatovala jsem si pin od NAŠEHO vchodu, což je celkem úspěch, ne? :D). Tak, vezmu to hezky popořádku.
Let byl bez větších problémů, většina cestujících byli Angličani, vracející se domů. Na letišti nás vyzvedl pán s cedulí s NAŠIMI jmény a už jsme si to frčely (pěkně ve školním autobuse) směrem St. John´s school.Cesta z letiště trvá zhruba půl hodiny a i přes několik pokusů, se nám nepovedlo pana řidiče rozmluvit.
Byly jsme vyhozeny u vchodu a zanechány svému osudu. Oknem z recepce je vidět na nádherné budovy školy. Je to tu nádherné. Po chvíli čekání se nás ujala velmi milá paní, která nám chtěla uklázat pozemky, ale moc foukalo, tak jsme se zas vrátily do recepce. Poté jsme byly předány paní s kočárkem a ta nás konečně zavedla na náš pokoj. Nachází se v tzv. South Housu - jmenuje se Hallaton. Bydlíme spolu, což je trochu škoda, protože procvičovat angličtinu i v pokoji by bylo super, ale zas si můžeme pomáhat. Když už o tom mluvím, mám teď od sedmi do osmi asi něco dělat, ale netuším kde, jestli se mám někde zapsat, co mám dělat a vůbec kde všichni jsou.
No, zpět k dnešnímu odpoledni. Po tom, co jsme se ubytovaly a převlékly, byly jsme doslova odtaženy na prohlídku zdejších pozemků = asi mi byla ukázána místnost, kde mám zítra být, ale nemám tušení, kde to je. Taky nevím, v kolik je snídaně, kam se mám pak odebrat. Jediné, co mám, je rozvrh. Snad mě někdo někam odtáhne. (Už jsem poznala slečnu, co s ní mám Business, tak snad mě někam pošle). Míše není úplně dobře, tak se tu občas někdo staví, takže až příjde přístě, musím něják nenápadně vyzvědět, co mám dělat.
Součástí naší prohlídky byla i návštěva jídelny s ochtnávkou (velmi dobrou). Je to nádherná jídelna, něco mezi Cambridgskou jídelnou na Trinity a na Queens. Nádhera. A hrozně dobrá jídla. Jestli tady nepřiberu, bude to zázrak. Pak jsme šly k nám na house (do společenské místnosti a na nákup, to už bohužel bez Míši). Míše se dělalo pořád hůř, takže se ke mně nepřipojila ani na večeři, kde jsem poznala milého kluka, se kterým mám asi psychologii. Teď je podle rozvrhu, co mám nalepený v pokoji asi setkání všech, co tu bydlí. A sakra, jdu tam.
Tak tohle jsem něják nezvládla - už chápu, na co je tady ten otravný zvonek (Ehm, vyšla jsem v 8:29 a v 8:30 to končí, takže hádejte, co jsem za tu dobu zvládla. Třeba to vyjde příště). Nejradši bych si ve zbylé hodině šla zaplavat, ale to je asi jenom pro plavce, no, zítra to vyzjistím. Jinak jim rozumím mnohem lépe, než jsem myslela (až na dvě vyjímky - můj housemaster hrozně huhlá, takže mi na začátku všechno dvakrát opakoval a pak taky můj budoucí spolužák, který podle mě mluví maďarsky a ne anglicky). No, zítra vám všechno upřesním, jsem nějáká unavená a taky jsem jetlecknutá (ano, do Anglie, takže půjdu chrnět.)
Mějte se moc krásně a doufám, že vám moc nechybím.
PS: Samozřejmě tu nefunguje wifi, takže nemůžu nikomu odpovědět/napsat/publikovat svůj příspěvek, takže se na blogu asi objeví později. Držte mi palce, ať ji seženu brzo a můžu zavolat domů.
Let byl bez větších problémů, většina cestujících byli Angličani, vracející se domů. Na letišti nás vyzvedl pán s cedulí s NAŠIMI jmény a už jsme si to frčely (pěkně ve školním autobuse) směrem St. John´s school.Cesta z letiště trvá zhruba půl hodiny a i přes několik pokusů, se nám nepovedlo pana řidiče rozmluvit.
Byly jsme vyhozeny u vchodu a zanechány svému osudu. Oknem z recepce je vidět na nádherné budovy školy. Je to tu nádherné. Po chvíli čekání se nás ujala velmi milá paní, která nám chtěla uklázat pozemky, ale moc foukalo, tak jsme se zas vrátily do recepce. Poté jsme byly předány paní s kočárkem a ta nás konečně zavedla na náš pokoj. Nachází se v tzv. South Housu - jmenuje se Hallaton. Bydlíme spolu, což je trochu škoda, protože procvičovat angličtinu i v pokoji by bylo super, ale zas si můžeme pomáhat. Když už o tom mluvím, mám teď od sedmi do osmi asi něco dělat, ale netuším kde, jestli se mám někde zapsat, co mám dělat a vůbec kde všichni jsou.
No, zpět k dnešnímu odpoledni. Po tom, co jsme se ubytovaly a převlékly, byly jsme doslova odtaženy na prohlídku zdejších pozemků = asi mi byla ukázána místnost, kde mám zítra být, ale nemám tušení, kde to je. Taky nevím, v kolik je snídaně, kam se mám pak odebrat. Jediné, co mám, je rozvrh. Snad mě někdo někam odtáhne. (Už jsem poznala slečnu, co s ní mám Business, tak snad mě někam pošle). Míše není úplně dobře, tak se tu občas někdo staví, takže až příjde přístě, musím něják nenápadně vyzvědět, co mám dělat.
Součástí naší prohlídky byla i návštěva jídelny s ochtnávkou (velmi dobrou). Je to nádherná jídelna, něco mezi Cambridgskou jídelnou na Trinity a na Queens. Nádhera. A hrozně dobrá jídla. Jestli tady nepřiberu, bude to zázrak. Pak jsme šly k nám na house (do společenské místnosti a na nákup, to už bohužel bez Míši). Míše se dělalo pořád hůř, takže se ke mně nepřipojila ani na večeři, kde jsem poznala milého kluka, se kterým mám asi psychologii. Teď je podle rozvrhu, co mám nalepený v pokoji asi setkání všech, co tu bydlí. A sakra, jdu tam.
Tak tohle jsem něják nezvládla - už chápu, na co je tady ten otravný zvonek (Ehm, vyšla jsem v 8:29 a v 8:30 to končí, takže hádejte, co jsem za tu dobu zvládla. Třeba to vyjde příště). Nejradši bych si ve zbylé hodině šla zaplavat, ale to je asi jenom pro plavce, no, zítra to vyzjistím. Jinak jim rozumím mnohem lépe, než jsem myslela (až na dvě vyjímky - můj housemaster hrozně huhlá, takže mi na začátku všechno dvakrát opakoval a pak taky můj budoucí spolužák, který podle mě mluví maďarsky a ne anglicky). No, zítra vám všechno upřesním, jsem nějáká unavená a taky jsem jetlecknutá (ano, do Anglie, takže půjdu chrnět.)
Mějte se moc krásně a doufám, že vám moc nechybím.
PS: Samozřejmě tu nefunguje wifi, takže nemůžu nikomu odpovědět/napsat/publikovat svůj příspěvek, takže se na blogu asi objeví později. Držte mi palce, ať ji seženu brzo a můžu zavolat domů.
 |
| Naše letadlo |
Komentáře
Okomentovat