Jak jste asi z nadpisu poznali, dneska byla moje první cross-country lekce. Nepředbíhejme ale. Pěkně od rána. Ráno přesně v 7.15 začal zvonit zvonek. Očividně budík. Takže následovala ranní hygiena, oblékání do uniforem (vypadáme jako buřtík a špagetka, no a hádejte, která jsem já) a odchod na snídani. Tam jsme se potkaly s holkami od nás z housu (jedna se jmenuje Ruby!!). Snídaně jsou tu jako z pohádky. Jestli jste někdy jedli snídani v luxusním hotelu, tak to vypadá úplně stejně, někdy sem hodím fotku.
Pak se šlo do kostela - "kázání" jestli to tak můžu napsat, vedla slečna, která mluvila o rovnosti mužů a žen. Škoda, že se netleskalo. Viděli jsme i scénu, kde byla žena odsouzena neprávem jen proto, že je žena. Následoval zpěv (zatím jsem se neřídila radou, že nedostatek talentu mám nahrazovat hlasitostí, takže jsem pouze jemně otevírala pusu ve správné okamžiky, nebojte, já se časem otrkám). Následovala dvouhodinovka tělocviku, na které jsem většině věcí rozuměla (!!), taky díky tomu, že náš učitel měl prezentaci ve větách a brali jsme vitamíny. Právě jsem dodělala úkol o vegetariánství (trochu jsem přesáhla předepsanou formu, snad to nebude vadit) a nebudete mi věřit, ale dělala jsem s velkou radostí a zaujetím.
Další hodina byla psychologie. Na hodině se opakovalo z minulé hodiny, takže ve chvíli, kdy začínali popisovat části hlavy, jsem byla trochu ztracena. Naštěstí jsme se pak dostali k nové látce, takže jsem se chytila (také díky ochotě mých spolužaček). A pak.... Jsem už jenom šla do knihovny, nafasovat (moc nerozumím, jak to tu funguje, je možné, že jsem je prostě ukradla) sešity a zůstala jsem tam, neboť, jak mě znáte, miluju knihovny. Tak jsem si tam půjčila knížku a hodinu, která mi zbývala, jsem si prostě četla.
Pak jsem šla do bradavické jídelny na oběd (kamarád z běhání mi prozradil, že zvažovali jídelní scény točit právě v naší jídelně, ale byla prý moc malá). Těstoviny s rajčatovou omáčkou - bylo tolik možností, ale člověk si vůbec nestíhá vybrat... Byla jsem ráda, že jsem sebrala palačinku a šla k holkám.
A po obědě to vypuklo. Palačinkový závod. Cílem bylo oběhnout dvorek, předat si palačinku ve štafetách a na vyznačených místech ji otočit. Pro holky to byla sranda, ale vetšina kluků to brala neuvěřitelně vážně a sprintovali jako šílení.
Pak už ale byl čas na naší aktivitu, jak asi víte, vybrala jsem si cross-country run. Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Počet členů naší tréninkové skupiny je velmi vysoký, skoro jsme se nevešli na místo srazu (konkrétně 4 + 3 učitelé). Bohužel jsem udělala tu chybu, že jsem řekla, že jsem atlet. Byla jsem šoupnuta do skupiny NEJRYCHLEJŠÍ Z NEJRYCHLEJŠÍCH. Vyběhli jsme tak tempem 4:30 (a to fakt nekecám) a do kopce jsme pro jistotu zrychlovali No, zkrátím to, málem jsem umřela. Jako vážně. Jediné, co mě drželo nad vodou, bylo to, že si ze sebe můžu potom na blogu dělat legraci.... Nakonec jsem se připojila ke zbývajícímu členovi naší skupiny a pěkně si s ním popovídala. Bohužel mu zatím v duchu říkám Blob, protože tak mi znělo jeho jméno.... (a Bob to prý není :/).
Pak už jsme jen šly na večeři, dělaly úkoly a šly do posilovny a konečně zavolaly domů, neboť nám konečně zprovoznili Wifi (nejste nadšení?).
Mějte se krásně.
Pac a pusu.
Ještě sem dám mnohem krásnější fotku, než dávala Míša(pfff):
Pak se šlo do kostela - "kázání" jestli to tak můžu napsat, vedla slečna, která mluvila o rovnosti mužů a žen. Škoda, že se netleskalo. Viděli jsme i scénu, kde byla žena odsouzena neprávem jen proto, že je žena. Následoval zpěv (zatím jsem se neřídila radou, že nedostatek talentu mám nahrazovat hlasitostí, takže jsem pouze jemně otevírala pusu ve správné okamžiky, nebojte, já se časem otrkám). Následovala dvouhodinovka tělocviku, na které jsem většině věcí rozuměla (!!), taky díky tomu, že náš učitel měl prezentaci ve větách a brali jsme vitamíny. Právě jsem dodělala úkol o vegetariánství (trochu jsem přesáhla předepsanou formu, snad to nebude vadit) a nebudete mi věřit, ale dělala jsem s velkou radostí a zaujetím.
Další hodina byla psychologie. Na hodině se opakovalo z minulé hodiny, takže ve chvíli, kdy začínali popisovat části hlavy, jsem byla trochu ztracena. Naštěstí jsme se pak dostali k nové látce, takže jsem se chytila (také díky ochotě mých spolužaček). A pak.... Jsem už jenom šla do knihovny, nafasovat (moc nerozumím, jak to tu funguje, je možné, že jsem je prostě ukradla) sešity a zůstala jsem tam, neboť, jak mě znáte, miluju knihovny. Tak jsem si tam půjčila knížku a hodinu, která mi zbývala, jsem si prostě četla.
Pak jsem šla do bradavické jídelny na oběd (kamarád z běhání mi prozradil, že zvažovali jídelní scény točit právě v naší jídelně, ale byla prý moc malá). Těstoviny s rajčatovou omáčkou - bylo tolik možností, ale člověk si vůbec nestíhá vybrat... Byla jsem ráda, že jsem sebrala palačinku a šla k holkám.
A po obědě to vypuklo. Palačinkový závod. Cílem bylo oběhnout dvorek, předat si palačinku ve štafetách a na vyznačených místech ji otočit. Pro holky to byla sranda, ale vetšina kluků to brala neuvěřitelně vážně a sprintovali jako šílení.
Pak už ale byl čas na naší aktivitu, jak asi víte, vybrala jsem si cross-country run. Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Počet členů naší tréninkové skupiny je velmi vysoký, skoro jsme se nevešli na místo srazu (konkrétně 4 + 3 učitelé). Bohužel jsem udělala tu chybu, že jsem řekla, že jsem atlet. Byla jsem šoupnuta do skupiny NEJRYCHLEJŠÍ Z NEJRYCHLEJŠÍCH. Vyběhli jsme tak tempem 4:30 (a to fakt nekecám) a do kopce jsme pro jistotu zrychlovali No, zkrátím to, málem jsem umřela. Jako vážně. Jediné, co mě drželo nad vodou, bylo to, že si ze sebe můžu potom na blogu dělat legraci.... Nakonec jsem se připojila ke zbývajícímu členovi naší skupiny a pěkně si s ním popovídala. Bohužel mu zatím v duchu říkám Blob, protože tak mi znělo jeho jméno.... (a Bob to prý není :/).
Pak už jsme jen šly na večeři, dělaly úkoly a šly do posilovny a konečně zavolaly domů, neboť nám konečně zprovoznili Wifi (nejste nadšení?).
Mějte se krásně.
Pac a pusu.
Ještě sem dám mnohem krásnější fotku, než dávala Míša(pfff):
Komentáře
Okomentovat