Dneska jsme se vydali na vylet k mistni sladkovodni atrakci. Jak me znate, lezeni na plazi neni moje oblibena aktivita, tak jsem byla moc rada, ze jsem mohla zalobbovat za tento program - domluvit ze v peti lidech co budeme delat je obcas dost narocne, obzvlast kdyz mame kazda jine predstavy o cestovani - ja bych toho napriklad rada videla co nejvic a vubec mi nevadi hodne chodit, ale tempo nesmi byt moc pomale. Vetsina ostatnich jsou spise pro klidne cestovani, takze jsme toho nevideli tak moc, jak jsem si predstavovala, ale to je proste uskali cestovani ve vice lidech.
Kazdopadne jsme se vydali pesky k vodopadum - trasa mela mit asi 5k a vetsina byla pres plaz. Nevim, jestli jsem to to uz zminovala, ale Guatemala patri k jedne z 10 zemi nejvice zasazenych klimatickymi zmenami. Krome toho, ze obdobi destu je nyni velmi nepredvidatelne a lide se na nej tedy nemuzou spolehat pri pestovani plodin (zaroven koronavirova krize a ruska agrese na Ukrajine zvedla ceny hnojiv tak, ze farmari tady vydelavaji 25% toho, co brali predtim), odlesnovani, kvuli kteremu behem nepravidelnych silnych destu stekaji hnojiva do rek a znecistuji je spolecne s plasty, ktere jsou tu opravdu vsude.
Plasty se tedy dostavaji do rek a pak do more, kde jsou vyplaveny na pobrezi. Takze plaze v celem Livingstonu vypadaji takto:
Plasty se tu netridi, protoze na to nejsou penize a vule, takze se hazi do kose s ostatnim odpadem - pripocteme k tomu, ze tu nikde netece pitna voda a musi se kupovat v plastovych lahvich a obri plastova katastrofa je na svete. Misto prijemne prochazky po plazi jsme tedy meli zhruba dve hodiny prochazky na to reflektovat, jak redukovat nas plastovy odpad. Po ceste jsme take potkali mistni rybare, kteri lovili krevety a ryby - spoustu mensich ryb ale nechali na pobrezi a zacali se k nim sletavat (obri) racci a pelikani (tady jsou cerni).
Jinak cesta docela ubihala a po 2 a pul hodinach teto introspektivni prochazky jsme dosli k 7 vodopadum. Zaplatili jsme vstupne ve vysi 20 QTZ a pak jsme dve hodiny plavali pod vodopady a prechazeli mezi nimi.
Cesta zpatky byla stejna jako tam, jen jsme se po ceste stavili v podniku u plaze na obrovske ananasovo-kokosove smoothie (chteli jsme si dat kokos, kdyz uz jsme byli u more). Vecer jsme se snazili dostat se do mistni restaurace s muzikou z mistni Garifugske kultury, ale bohuzel byla zavrena, nebot se tam konala privatni akce.
Chtela jsem jeste pridat odstavec o mistnim jidle, ale uz jsem hrozne unavena (ostatne jako kazdy vecer, opravdu nas to tu s Terkou nejak zmaha), tak treba zitra.
Komentáře
Okomentovat