Mokrý vápenec klouže - Slovenský ráj

Tak jsme se s rodinkou vydali na dovolenou do Slovenského ráje. A byl to jeden z nejkrásnějších výletů, co jsme podnikli!
Bydlení jsme si zajistili ve Smižanech, v krásném apartmánu jenom pro nás. I Lidl byl kousek, takže to k ideálu nemělo daleko.

ÚTERÝ
První den jsme (po konzultaci s domácími) zaparkovali auto za Letanovicemi, na jakési otočce polní cesty, hned za dřevěnou bránou s nápisem Vitajte v Slovenskom raji. Naším cílem bylo přejít část cesty Prielom Hornádu, na které se nachází spousta dřevěných žebříků a kovových stupů vtesaných do skály, kterými je vidět na Hornád pod cestou.

Zadky na žebříku

Došli jsme na Kláštorisko, tam si prohlédli ruiny starého kláštera (po kterém nese toto centrum Slovenského ráje název) a vydali se zpět k autu po červené značce, která se ale neukázala jako velmi dobrý nápad, neboť sestup byl opravdu strmý a báli jsme se, že se každou chvíli skutálíme dolů jako zralé švestky. Naštěstí jsme ji rychle seběhli a mohli se opět procházet po kovových stupních nad touto majestátní řekou zpět k autu.

Já hrdinně přecházím nad Hornádem

STŘEDA
Ve středu naše turistické vzaly za své ve chvíli, kdy jsme vyhlédli z okna a zjistili jsme, že leje jako z konve. Naštěstí se v blízkosti nachází památka světového dědictví UNESCA, Spišský hrad. Šlechtě sloužil zhruba od 12. století až do roku 1780, kdy vyhořel a stal se zříceninou, neboť již nevyhovoval nárokům šlechty. 

My s částí tohoto obrovského hradu

Povedlo se nám také stihnout informativní prohlídku (tedy po termokelímku plného vařícího čaje), na jejímž konci jsme byli nejen promoklí od hlavy k patě, ale i mnohem vzdělanější, co se týče historie tohoto Spišského hradu. Obzváště se nám líbilo dolní nádvoří, kde se člověk může projít po celých hradbách a Natálce se dokonce povedlo objevit sviště, kteří si spokojeně hověli na mokré trávě. Chtěli jsme se podívat také na blízký kopec Dreveník se skalním městem (také na seznamu UNESCO), ale byli jsme tak prokřehlí, že jsme se uchýlili do auta a vydali se do Levoči. 

A hádejte, na jakém seznamu je zapsána Levoča. Ano, naše pouť po památkách světového dědictví pokračovala! Zde se nachází v gotickém kostelu svatého Jakuba nejvyšší dřevěný oltář na světě - prý měří přesně 60 levočských stop (18,6 metru) a vyřezal ho Mistr Pavel z Levoče, ale prý se o něm zas tak moc neví a vlastně nikdo ani netuší, jestli skutečně existoval. Prohlídka ale stojí za ony 3 eura. Zadarmo se ale dá vylézt na věž kostela, ze které si člověk může prohlédnout největší starověké obdélníkové náměstí na světě  - poměr jeho stran je 1:3. Po jeho obvodu se nachází spousta renezančních domů včetně toho U Tří apoštolů, kde jsme se velmi dobře najedli. 

ČTVRTEK

Ajaj, to nás čekalo brzké vstávání, neboť jsme chtěli stihnout Ferratu Kysel předtím, než se do ní nahrnou davy turistů jako jsme my. :) 

Již ve středu večer jsme si dopředu zarezervovali vybavení, které jsme si ráno na parkovišti (za 5 eur) v Čingově vyzvedli. Odtamtud také začíná asi 1,5 hodiny dlouhá přístupová cesta k ferratě. Na začátku si také musíte zakoupit vstupenky za 5 eur na jednoho. Od parkoviště se jde po modré značce až k Bílému potoku, odtamtud po zelené až na začátek. Bohužel se nám nepovedlo zelenou trefit napoprvé, ale i tak jsme zvládli na začátek dorazit relativně brzy. A že se to vyplatilo! Začátek ferraty vede korytem potoka. Byli jsme rádi, že jsme si vzali pohorky, protože mokrý vápenec klouže a postupně jsme skončili v potoce úplně všichni - nejdřív Naty, které to ukouzlo po kameni a kompleně si namočila jednu nohu, pak jsem po mokrém dřevě letěla do potoka já - zvládla jsem to tak (ne)šikovně, že mi do pohorek natekla voda i zezhora a pak náš taťka, který, stejně jako my, na lehkém neferratovém úseku uklouzl stejně jako já a nepromokavé pohorky byly k ničemu, když mu potok přitékal do bot zhora. Jediný, kdo si zvládl nenamočit vnitřek pohorek, byla mamka, která to přisuzuje rovnovážným cvičením na józe, ale podle nás měla prostě štěstí a nešla první, takže už věděla kudy jít a nenechat se přitom omýt chladivým pramenem.